Hlavní stránka

Etiopie 2009

Omluva

Tento popis cesty si nedělá ambici na nějaký přesný cestopis a omlouvám se všem za zkomolená jména míst, měst a kmenů. Dále se omlouvám těm kmenům, které jsem možná přesunul proti jejich vůli na mapě Etiopie (aspoň jsem je ponechal v Africe). Lucy snad také promine, jestli jsem ji udělal o nějakých 100 000 let starší.

Mirek

Malý komentář k výběru banerové fotografie. Zvažoval jsem několik variant, příroda, kmeny, .. , ale Etiopie je hlavně zemí normálních lidiček, kmeny jsou jistě zajímavé, ale tvoří jen minimální část populace. A hlavně je to země dětí, takže proto tento výběr.
Na co jsme si museli rychle zvyknout je, že Etiopany je osobní kontakt naprosto přirozený, takže věčné tahání za šaty, chytání za ruce je naprosto normální a chránit si zde po Evropsku osobní prostor nejde nebo by bylo minimálně neslušné.
Než jsme vyrazili, zjistila Ivča že největší vzdálenost kam se od Addis Abeby dostanem je cca 450 km, takže pohoda. Skutečnost byla jiná, 450 km v jeapech v podmínkách, kde nejsou silnice a 100 km jedete 3-4 hodiny, se čas přejezdů úmorně natahoval. Také vzhledem k tomu, že trasa není okruh, ale například v Turmi jsme jeli 4x do hvězdice a zpět (a to vůbec nemluvím o 3 denní cestě do pohoří Bali a zpět) jsme za 18 dní najeli cca 4 000 km.
Rozptyl teplot byl odhadem od 10 do 40 st C a pohybovali jsme se ve výšce 350 mnm u řeky Omo do 4 375 mnm v pohoří Bali.
Africká zvířata jsme v podstatě neviděli (ale to jsme věděli předem). Přijeli jsme se podívat na lidičky a do kmenů. Kmenů jsem navštívili snad 13.
Skupina byla 9 lidí + průvodce Roman + 3 místní řidiči. Miki, Solomon a náš Elias.
Hygienické podmínky byly někdy poněkud náročné, ale vždy jsem spali v nějakém hotýlku ( byť třeba jen hliněná místnost bez sprchy a záchoda, takže stan jsme táhli zbytečně.
Kontakt s domorodci byl skutečně osobní, zážitky autentické. Těžko budeme hledat na zemi podobné místo (snad někdy vyjde ta Indonesie a ostrov Siberut).
Příště se těším na zemi, v které jsou výrazné památky (jako bylo třeba Peru ), ale nevím, jak vydýchám parkoviště plné autobusů u těchto památek.
Před návštěvou vesnic jsem byl poněkud naivní s představou, že si tam budu fotit, co budu chtít a nikdo si mě nebude všímat. Minimálně jsou zvědaví na cizince a samozřejmě si za focení řeknou o nějaký peníz. Asi ještě nějakou dobu mě bude v uších znít Tů, Tů pořád dokola (to když vás pronásledují dvě děvčata a chtějí za fotku pro každou z nich 2 birry – místní měna 1birr = cca 1,5 Kč).
Další oblíbený pokřik u silnic nebo na trzích je Jů Jů (z anglického ty ) a ve městech Frenč ( bílej = francouz, ani nevím proč)
Až narazíte na fotky z Bull jumpu, jsou trochu drsnější, ale nejde komentovat z našeho pohledu zvyky a tradice, myslím, že oni by nad těmi našimi nevěřícně kroutili hlavou.
A co je rituální zabití 600-ti krav najednou proti našemu pobíjení tisíců kapru na ulicích :-)
Suvenýry, které je zde možné zakoupit, jsou všechno věci používané i desetiletí (Míla a židlička z vesnice kmene Borana). My jsme si dovezli sedátko, kalabaš a keramickou misku na přihřívání masa. Na kalabaš platí zákaz se dotýkat, kdo ví kolik ještě neprobádaných nemocí může přenášet a taky pekelně smrdí, takže je venku v hospodě.
Panáčky, co jsme vezli dětem byly zbytečné, oni hračky neznají ( jedinou hračku, co jsme viděl používat je klacek a na konci přitlučené libovolné kolečko)
Nejvíc se vyplatí je vzít do krámku, a koupit jim sešity nebo knížku do školy a doufat, že to po vašem odchodu obchodníkovi nevrátí. A protože jsme byli jako všude známí našimi fotbalisty (ikdyž pokud vidím ty nové, tak nám asi známí fotbalisti brzy dojdou a staneme se neznámým národem ), tak jsme klukům, co nám naporcovali ovečku koupili míč.
Nemohu objektivně posoudit život ve vesnicích, ale na úrovni středověku určitě. Minimální množství nástrojů a vše si vypěstují a vyrobí sami.
Vláda se snaží i jih Etiopie rozpohybovat, takže staví silnice směrem na jih a jsou kolem vidět GSM nové vysílače. No my jsme byli od 3-tího dne do posledního bez signálu a tak jsme navštívili bezva telefonní stanici v Turmi.
Jsem rád, že se Etiopii říká Kolébka života, je tady spousta rozesmátých lidí, kteří samozřejmě řeší své problémy, ale snaží se být v pohodě, ale možná jsou to jen děti, dospělí zas tak šťastně nevypadají, ale na jihu ano.
Turisti alespoň na jihu moc nejsou, jsme 3 jeapy a cestou občas potkáváme skupinku Španělů ve dvou jeapech. Jen na slavnosti Bull jump je nás asi 7 aut. Jinak sami.

Tracky
Jiný pohled a zdokumentování cesty. Cesta není zaznamenaná celá, chybí první dva dny a na závěr došla kapacita záznamového zařízení, takže poslední dny do Yaballo a do pohoří Bali nejsou zaznamenány. Fotky neaspirují na nějaké top, jsou foceny jen pro dokumentaci cesty. Bohužel je nějaký problém s rychlostí na serveru a-trip.com , a tak jsem musel cesty rozdělit na jeden záznam kde jsou všechny cesty bez fotek a na dalších 5 záznamů kde jsou vybrané části cest včetně fotek. Součástí jsou výškové a rychlostní profily.
Jinak by měl jít stáhnout program pro zadávání vlastních obrázků a cest na http://ds.mobileaction.com/@trip/software/atrip_PC.exe a data z GPS vám mohu zaslat.

Focení
U kmenů za 1- 2 birry, bohužel jde o takové mrtvé portrétové fotky, při pohledu do objektivu ztuhnou. Lepší vychází fotky které si ukradnete, buď z dálky, nebo od břicha, nebo je vyfotíte, když jsou zaujati smlouváním o ceně s někým jiným, třeba tato z Konsa (díky Honzo).

Jídla
Šira = fazolová kaše (Ivanka v Jince)
Kajvo = ostrý guláš s mletého masa na inžaru nebo k chlebu (Mirek v Turmi)
Inžara = velká kvašená placka (Mirek v Turmi)
Karia = sekaný zelený chilli

Kmeny
Oromo - sopka Wonchi
Dorse – rituální zabití krav
Konso - New York a král
Bana = Key After
Mursi - Jinka
Ari - z Jinky do Thurmi
Hamar - Turmi
Bashada – Bull jump
Karo - Omo
Desanecho - Omo
Arbore - vysoké chýše
Borano – muslimové – červená země

Harmonogram cesty 20.9. – 9.10.2009

1.    den. Odlet z Ruzyně 14:00 ( do Prahy dovezeny věrným Zdeňkem, který s námi v podstatě již byl na Kubě, v Peru, Mexiku, Vietnamu a Kambodži – jen do Skotska jsme ho nevzali ). Přes Istanbul do Addis Abeby. Přílet kolem půlnoci. Přílet do Addisu působí poněkud depresivně. Na to, že je pod vámi 4-milionové město, je všude pod vámi totální tma a jen pár šňůrek osvětlení, žádné oranžové lampy, ... Na letišti prázdno, na parkovišti jen my, seznámení s Romanem, Mikim - šéfem řidičů a přejezd cca 15 minut na hotel. Seznamovací popíjení panáků se zbytkem účastníků. Naši skupinku tvoří Míla 1, Míla 2 (kluci), Honza + Jitka, kteří se znají již několik let a jsou Afrikou posedlí, jsou zde již cca po čtvrtý. K nim se před rokem připojili Jarda + Jitka2, kteří v Africe byli taky několikrát. Takže jde o 6-tici, co se dobře zná. Dále solo jedoucí Lída a já s Ivankou.
2.    Den: sbalit, snídaně, naložit do jeapů a do města. Návštěva muzea s cca 3,6 mil starou Lucy, Přejezd do Univerzitního muzea (nebo spíš knihovny) – bývalý Císařský palác, kde jsou prezentovány Etiopské kulturní zvyklosti, .. . Před muzeem památník 14 schodů, které symbolizují 14 let italského fašismu, z toho 6 let byla okupována Etiopie. Nahoře je lev, symbol Etiopie a jejího vítězství nad okupanty. Odjezd do staré Addis do 2 600 mnm ( Addis je v cca 2 300 ), kde je kostel ( již ne původní ). Zpátky dolů k muzeu z Lucy, oběd, odjezd pro peníze, odjezd z Addis, dopravní zácpy, tak bavíme děti v souběžně jedoucích mikrobusech. Po Addisu jezdí spousta starých bílo modrých mikrobusů jako smluvní veřejná doprava. Po výjezdu z Addis Abeby setkání s místní silnicí, v tomto případě asfaltová, zjištění, že zde silnice nepatří autům ( ono jich moc není ), ale zvířatům a lidem. Po silnici zástupy lidí i zvířat, je normální, že u silnice a na silnici pase stádo 5-ti krav a většího počtu ovcí a koz 5-ti leté dítě samo. Večer příjezd do městečka cca 70km od Addis, hotel ještě 5-patrový. Večer procházka do celkem živého městečka s jednou ulicí, neúspěšné hledání baru, nákup vody a úžasných sušenek Borboune, pokřikování franch, návrat do hotelu
3.    Den: od 4 hodin nás budí nějaké halekání z kostelu a z reproduktorů. Jde o ortodoxní křesťany slavící jakýsi svátek. Odjezd na sopku Wonchi a sestup do obydleného kráteru s dětičkama v patách. Dole pivko. Nahoru z kráteru jedeme jeapy. Dále do Wolliso - oběd, opice guarezy, kavky, ... . Zde měníme plán a okruh se pojede v protisměru, než bylo v plánu, tedy odzadu. Důvodem je zjištění, že za dva dny u kmene Dorsi je jakási slavnost zabíjení krav, která se koná jednou ročně.   Jedeme tedy cca 200 km do náhodného městečka, cestou obrovské plantáže skleníků na kytky. Pauza na kafe. Zastávka na pohřební stély . Hotel OK, poslední GPS signál na 16 dní dopředu, noční panák v baru se zase nepovedl, neumíme to tady najít.
4.    Den: přejezdový do Arby Minch. Cestou kafe, Dále pokračujeme na cestě se zastávku na domorodém trhu, kde asi vidí bělochy málokdy. Dokonce se o nás musí starat policajt a policistka a proutky odhánějí lidi od nás. Návštěva města po dešti s červenými hliněnými ulicemi, oběd a pokračujeme kolem rozestavěný silnice do Arba Minch. Cestou řeka s skoro vyschlým vodopádem. Příjezd k jezeru u Arba Minch, Hotel s bungalovy. Pivko na Terase a setkání s Čechem, se kterým jsme už letěli z Istanbulu. Ten přijel speciálně na slavnost rituálního zabití krav u Dorse další den. Večeře ve městě – ryba na stojánku, pořád luxus.
5.    Den: Snídám sám na terase - jen já a paviáni. Odjezd k Dorse do hor, první drobná závada, prasklý řemen u Mikiho na AC – nevadí, stejně to nepoužíváme. Návštěva chýše u Dorse - speciální konstrukce, vypadá jako sloní hlava. Ukázky výroby placky z falešného banánovník, a ochutnávka místní pálenky. Prší, pauza v otevřené chýšce v areálu hotýlku z chýšek. Odjezd na slavnost, na velkém prostranství po dešti poněkud bahnito, na zeleném návrší rituální porážka 600-ti krav podříznutím, Pak dají maso na zelené vonné větve, rozporcují a rozdají mezi rodinnými příslušníky. Čekáme na řidiče a Ivča se přátelí se zpívajícími dětmi. Oslava pak pokračuje další 3 dny. My dále pokračujeme zpět do přístřešku, nákup keramického ohřívače masa, dále na další slavnost, která se nekoná a zpět do Arba Minch se zastávkou na krokodýlí farmě. Pro velký úspěch zase večeře ryby, zpět na bungalovový hotel, pivko na terase a ještěrka na pokoji.
6.    Den snídaně na terase s Ivčou, konečně trochu fungují barvy na jezerech, vlevo červené a vpravo modré. Jedeme na jezero, projížďka v plechových loďkách, krokodýli a hroši na dosah (5-8 m ) trochu strach, dále pelikáni, plameňáci, volavky, .. . Dále směr Konso, Jedeme přes planinu, kde se nacházejí zkameněliny zvířat staré milióny let, které domorodci při práci na poli vykopávají a nabízejí turistům. Jaký sběratel by oddolal že – vývoz ze země legálně samozřejmě zakázaný – kdo se bude na letišti potit ? :-). Dál do oblasti Konso, ubytování v poledne v nějakém městečku (Konso ??). Oběd rýže se zeleninou a odjezd do hor k přírodnímu útvaru New York (žil zde nějaký Američan, připomínalo mu to město tak se to tak teď jmenuje ). Otravný dětičky, zpětně asi nejvíc z celé cesty, Elias je cestou odhání kameny. Dále ke králi Konsa. Žije v opevněné vesnici (asi 8 chýšek) se svojí rodinou a služebnictvem. Velmi kultivovaný člověk, má nějaké školy ve světě. Na DVD přehrávači nám pouští pohřeb jeho dědečka před cca 16-ti lety. Vůbec to nepůsobí nepřirozeně a přidává se k nám princezna a princ. Král má 300 000 poddaných a jeden z nich nás doprovodí k hrobu dědečka. Zpět do městečka, hotel, večeře a potom do jiné hospody s čelovkama na hlavě. Do téhle hospody se ještě podíváme cca za 8 dní na cestě z Turmi.
7.    Den přejezd do Jinky, hezká cesta, pauza na kafe a pivko, sem se ještě taky podíváme na cestě z Turmi. Jinka ubytování, oběd fazolová kaše, Městečko, trh, děti, první setkání s Mursi, čerstvý džus, slavnost kříže, večeře. Pod hotýlkem v lese slyšíme nějakou slavnost, jdeme to s Mílama obhlídnout, ale nic, takže jen procházka kolem hotelu s čelovkama.
8.    Den: Od 4 hodin nás zase budí zpěvy ortodoxních křesťanů, kafe a odjezd do NP Mago ke kmeni Mursi, destičky ve rtech a uších, válečníci, více fotoalbum Etiopie lidi. Na oběd zpět do jiné restaurace na oběd, čajový obřad , muzeum kmenů v Jince, pešky do centra, cestou zpívaná bohoslužba. Večer Ivča horečka, já jdu sám přes místní letišťátko (mimo provoz) naproti hotelu do baru. Prima hliněná místnost a bavící se Etiopané, běloch jsem tam sám. Možná nejlepší bar z našich cest /včetně u Mayů a v Sapa/. Ještě před tím na večeři domluven nákup ovečky a její uvaření v Turmi
9.    Den: Odjezd z Jinky, cestou u Jinky kmen Ari, ukázka dělání keramiky, inžary, kovář a palírna. Cestou trh, Ivča doléčuje horečku v autě. Trochu jsem při focení ztratil přehled o naší skupince, která mě zmizela, ale hodné děti mě k ní dovedou, kam jinam než do hospody. Kafe ochucené větvičkou – zajímavé a první test inžary od Mikiho. Jedem dál, cestou skupina Hamarek potřených hlinkou a první ukázky Mikiho děsící masky. Cestou zastávky v Dimeka, kafe pivko, sem půjdeme zítra na trh koupit ovečku. Turmi, zde budeme spát 4 noci. Hliněná místnost a my máme dokonce sprchu.
10.    Den. Odjezd do Dimeky, cestou vesnička Hamarů, příprava kávy. Dimeka trh kde si koupíme kalabaš ( nádoba na mléko a vodu ) a zvířecí trh. Procházka Dimekou, škola s učebními pomůckami namalovanými na zdi.. Ovečka na auto a na slavnost Bull jump, více fotek zde. Bull jump je slavnost, kde se z chlapce stává muž. Nejdříve tancují dívky a ženy po vesnici a blízkém okolí a dávají najevo, že se bude Bull jump konat. Pak se nalíčí mrskači a rodina smlouvá o ceně. Pak dívky doráží na chlapce, kteří je šlehají přes kožené sukýnky zepředu a pokud je sympatie vzájemná, tak přes záda. Dívky mají staré jizvy a přes ně nové. Pak chlapce, který bude skákat svléknou do naha, dají mu jen dva zlaté řemínky křížem, seřadí krávy ( cca 6 – 8 ks ), drží je za hlavy a ocasy a chlapec na ně musí v běhu vyskočit a 3x tam a zpět je přeběhnout ( vždy znovu seskočí ). Byl to docela fofr. Pak mu řemínky sundají a obléknou ho. Odvedou ho, ostříhají a on chodí další dva měsíce po okolních vesnicích, kde dělá šlehače. Pokud by ten skok nezvládl, bude prý sešlehán děvčaty on. Je tma, jedem do Turmi, já jdu do inžary s ostrým masem, Ivanka špagety.
11.    Den: Ráno dokumentace hotýlku, vlevo náš pokoj, chýška na jídlo, záchod a sprcha, kafe. Odjezd k řece Omo ke kmeni Karo. Cestou termitiště. Děsný vedro, mám trochu krizi. Ivanka si najde kamarády a je pozvána k nim do chýšky. Strašení maskou a lov kobry (žádná hra, opravdické nebezpečí pro vesnici) . Zpět do Turmi, nechávám si vyprat kalhoty - fakt už jsou jetý, a jdeme s Mikim do veřejné telefonní stanice, kde se dovoláme Jirkovi. Na hotelu porcování ovečky s chlapci s pomocí ženy, výlet k vyschlému korytu cca 2 km od hotelu, zatím Míla, Jarda a Jitka dělají v místní kuchyni ovečku na víně s bramborem a my se snažíme trochu pomáhat. A toto je výsledek.
12.    Den: K Omo, Celnice, jsme blízko hranice s Keňou a Sudánem. Přejezd řeky v dlabankách – Ivča, já na plechové lodi hlídám kameru a foták – já alibista. Děti přeplavávají řeku, po proudu je prý dost krokodýlů. My začínáme sjíždět řeku směr Keňa, ale po 15-ti minutách se daří nahodit motor a jsme zachráněni. Na druhém břehu nás chytají za ruce děti a jdeme cca 1 km do vesnice kmene Desanecho. ( Omorate - kmen Geleb. Desanečové - pastevci dolního toku řeky Omo. Nomádi s primitivními chýšemi z kůže – instrukce k zájezdu). Trochu přizdobené, snaží se zaujmout, abychom si je vyfotili, taže i zátky jsou dobrý. Nejmenší výška cca 350 mnm a děsný vedro. Zpět na druhou stranu řeky (Ivča zase v dlabance), pivko a do Turmi a znovu telefon, tentokrát mamce. Navečer ještě do vesnice Hamarů a cestou západ slunce. Večeře fazole a rýže.
13.    Den: odjezd z Turmi přes Konso do Yabello. Cestou kmen Arbore, kvůli povodním vysoké chýše, kde spí v patře, na hlavě tykve. Cestou dvě zastávky 1 a 2 kde jsme již byli na cestě z Konsa do Turmi. Cestou velbloudi a příjezd do Yabella. Hotel první noc OK, sprcha i záchod. Večeře a spánek.
14.    Den: ráno sbalit, cestou nákup ginu přímo ze stopnutého náklaďáku, setkání s želvou. Cesta k sopce, v jejímž jícnu je solné jezírko. Sestup dolů, v jezírku černé slané bahno, sůl se bělí na sluníčku, ta černá je pro dobytek. Výstup nahoru, děsný parno, převýšení 400m, nahoře Ivanka striptýz /převlékání trika/ v muslimské vesnici. Při výstupu nám lehce kolabuje Honzova Jitka, zanítila se jí ráno, co se napíchla někdy před 5-ti dny na větev a kolem se tvoří podezřelé červené fleky. Den předtím nasazeny antibiotika, ale moc to nepomáhá. Dále do městečka s muslimským trhem (tady se moc fotit neodvažuji) , kafe, a dál ke kmeni Borano. Borano – muslimský kmen. Termitiště. Zpět do Yaballo, stejný hotel, nový pokoj bez záchoda a sprchy. Ivanka to řeší sprchou u Mílů, já jdu do společný.
15.    Den: odjezd z Yaballa do Awase, cestou pauza v hygieničtějším prostředí, kafe a nákup zákusků. Rozhodnutí vyhledat doktora pro Jitku. Cestou odbočka ze silnice na další stély, vesničky, kde pěstují banány. Ještě jedna pauza na oběd a Awasse bungalovy u špinavého bazénu. Guarézy a  opičky - zloději, musíme dávat bacha na zavřený okna a auta. Večer domorodá svatba u jezera u hotelu. Jitka odjíždí k doktorovi a vrací se s tím, že má v noze miminka. Do rány ji nakladla moucha vajíčka, teď tam má larvičky. Nasazeny jiná antibiotika a máme se stavit za 3 dny ( což zvládáme ), že až povyrostou, tak je vyřízne. Jarda nám půjčuje funkční telefon, voláme Týnce a doma se zdá vše OK.
16.    Den Odjezd do hor Bale, cestou v Awasse luxusní snídaně, hotel s WIFI, Zjišťuji dění u nás. Super krajina, ale úmorná cesta. Cestou jen jedna zastávka v muslimské vesnici na kafe, tragické hygienické podmínky, Ivča menší krizovka. Divoká prasata. Vesničky s kaktusovými ploty. Porucha našeho jeapu, prasklé zadní péro. Ubytování v solidním hotýlku v podhůří, takový ten ROH typ hotelu pro zasloužilý. Večer ginová smršť za draho ( asi 10-ti násobek běžné ceny ) . Místní gin se dá nakoupit 0,9 l za 40 birr = 60,-
17.    Den Odjezd do pohoří Bali, endemické palmičky jen jako jsou na Kilimanžáru, endemický vlček, pro místí red fox. Hory, zima, vítr, strážci parku, nejvyšší bod 4 370 mnm. Pokračujeme na druhou stranu pohoří a dolů do jakéhosi mlžného lesa. Pradlena a zpět přes pohoří. Znovu vlček – lépe, Solomonl rozbitá spojka, vteřinové lepidlo a na dvojku dolů do servisu. Hlad, hotel, večeře. Já s Mílama na panáky, Ivča četba.
18.    Den: Odjezd zpět do Awasa, cestou park s endemickou antilopou Nyala ( také značka cigaret, krabičky na naše za 9,- ). Hezký les a kytky 1 2 . Opět stejná muslimská vesnička, jiná hospoda, stejná hygiena, krizovka pro změnu já. Dál, pole s pšenicí. Awasa, stejný hotel, lepší pokoj, Jitka u lékaře, vyříznutí larviček, je OK. Super večeře venku na terase, já jehněčí a není mě moc dobře. Rozlučková runda ginu od Jardy a Jitky. Pokecání s Mílama na terase pokoje, Gin, spánek.
19.    Den: Odjezd z Awasa do Addis Abeby, ráno návštěva rybího trhu, pelikáni, marabu a kormoráni. Loďky s vesly, žádné motory. Snídaně zase v luxusním hotelu, trvá díky kvalitě obsluhy skoro 2 hodiny. Cestou návštěva parku u jezera, hloubka až 270 m, horké prameny (léčebné) a vaření kukuřice v nich, teplota až 90 st C. Dále na kopec, vyhlídka na dvě jezera najednou, obora s pštrosem. Z takhle volně pobíhajícího šel trochu strach . Dále do Addisu, závada u Solomona, opět spojka, oprava v servisu a my zatím hospoda, rozlučková runda od nás, společné foto. V Addisu již tma, děsnej smrad z aut, nikdo nesvítí, lampy nesvítí, tma. Nejlepší hotel na cestě, máme pokoj na převléknutí, zbylo nám krásných 150 birr, polévka, panák. Loučení s Mílama, Lídou, Honzou a Jitkou, jedou díle ještě týden na sever, odvoz na letiště s Jardou a Jitkou + Roman, loučení, odlet po půlnoci.
20.    Den: 5 hodin pauza v Istanbulu, v Praze v 13:00.

Další cesty po Etiopii

zpět