Indonesie 2011

Hlavní stránka

Indonesie 2011
Omluva Tento popis cesty si nedělá ambici na nějaký přesný cestopis a omlouvám se všem za zkomolená jména míst, měst .... Dále se omlouvám těm nebožtíkům, které jsem možná přesunul proti jejich vůli do jiné jeskyně, vesnice, ..... No a pokud popisuji nějaké rituály, pohřeb na Sulawesach u Torajů, tak se omlouvám všem nebožtíkům a i těm budoucím. Jo a taky jsem asi přeházel nějaké ostrovy v smaragdovém náhrdelníku Nusa Tengarra, ale aspoň jsem je ponechal v moři. Mirek Zkratka Zjednodušeně řešeno, začali a skončili jsme tím nejlepším. První dny ostrov Flores, na cestě místo nejméně poznamenané civilizací a turismem. Potkali jsme se jen s pár turisty - s vyjímkou svítání na sopce Keli Mutu. Závěr na ostrově Sulawesi v oblasti Tana Toraja, návštěva na pohřbu, buvolí zápasy, pohřební jeskyně, sošky Tau Tau, .... . Třídenní track byl spíš procházkou po rýžových políčkách, bez zřejmého cíle, ale mě se to líbilo. No a výjimečný zážitek byla noc v tradičním tongkonu a spánek v jižní místnosti - místě, kde ještě před pul rokem ležel rok nebožtík, ... Více v jednotlivých dnech. A jedna infekční událost (Salmonelu branderup) mě vyřadila z výstupu na posvátnou sopku Rinjani (3 726 m). No a taky prima událost, po 3,5 letech jsme se setkali s Terkou, která nás celou cestu provedla, .. No a tečka na závěr – Ivča při odletu na letišti v Dempasaru,kde nás málem nepustili do letadla a mohli jsme zůstat na Bali. Účastníci zájezdu Pavel + Svatka, Miloš + Milena, Adrienna + Helena, Olina + Věra, Mirek + Olina + Denisa, Elik + Jitka, Miloš + Eva, Mirek (já) + Ivča, Terka (průvodce) Průvodců jsme vystřídali docela dost, ale William z Floresu byl asi nej, a taky se naučil trochu česky, takže tady jeho "pomalu a opatrne a rock and roll" . Tracky Jiný pohled a zdokumentování cesty. Cesta není zaznamenaná celá, jen vybrané úseky – výlety. Fotky neaspirují na nějaké top, jsou foceny jen pro dokumentaci cesty. Bohužel je nějaký problém s rychlostí na serveru a-trip.com , a tak jsem musel cesty rozdělit na jeden záznam, kde jsou všechny cesty bez fotek a na dalších záznamy cest včetně fotek. Součástí jsou výškové a rychlostní profily. V textu odkazy Jinak by měl jít stáhnout program pro zadávání vlastních obrázků a cest na http://ds.mobileaction.com/@trip/software/atrip_PC.exe a data z GPS vám mohu zaslat. Zde souhrn. (GPS) Kompletní trasa bez obrazku, není moc přehledné (GPS) Indonesie 26.7. Keli Mutu (GPS) Indonesie 27.7. Cesta do Bajawy jen do Ende a plazi blue stone (GPS) Indonesie 28.7. Wavomuda, Ngada, Bena (GPS) Indonesie 29.7. z Bajawe Aimere - Arak (GPS) Indonesie 30.7. Rinca a Komodo (GPS) Indonesie 01.8. Ostruvek na ceste na Lombok (GPS) Indonesie 05.8. Lombok, Senar vodopády Sendang (GPS) Indonesie 06.8. Gili Trawangan Cyklo výlet (GPS) Indonesie 07.8. lodí Trawangan, Meno a Air (GPS) Indonesie 09.8. Amed ráno na lod (GPS) Indonesie 10.8. Ubud Pura Dalem - Chrám mrtvých (GPS) Indonesie 13.8. Sulawesi mrtvolky ve skalach (GPS) Indonesie 1-3 den tracku bez fotek (GPS) Indonesie 14.8. 1 den tracku (GPS) Indonesie 15.8. 2 den tracku (GPS) Indonesie 16.8. 3 den tracku Videa Jen krátké připomínky, všude v textu označeno takto a zde souhrn. Focení Tak letos mě to nějak nešlo od srdce (ne že by mě to nebavilo), výsledek není dobrý, ale vylepšila to Ivča svými fotkami, poznáte je že mají název souboru SAM .... Fotogalerie zde. Náboženství Indonésie je největší muslimský stát. Ne všude je ale toto náboženství v daném místě nejrozšířenější, takže třeba na Bali, Flores. Komodo :-) muslimové tolik nejsou a dá se tam tím pádem i spát. Jinde, například Lombok, Trawangan, Sulawesi se kvůli meluzínům od 3 ráno nevyspíte. 2.8. začal Ramadán, tak o to jsou projevy mešit hlasitější, a doufání muslimů na rychlý den, kdy se budou moct po západu slunce najíst, intenzivnější. Jídla Celou cestu jsem si dával pozor a vyhýbal se masu, až jsem dojel na snídani na lodi na cestě na ostrov Lombok (vajíčka). Ale jinak smažená rýže, nudle a u moře ryby, .. Pivo = Bintang. Harmonogram cesty 23.7. – 19.8.2011 Čerpám z Ivanky zápisků z cesty a programu ze stránek Livingstone. Některé zápisky působí jako malichernosti (co bylo k snídani, v kolik hodin ) ale je to pro nás, nám to chvíle v Indonésii připomene a ostatní za nepodstatné info prominou. 1– 2 den: Původní plán vyrazit trolejbusem číslo 2 od nemocnice narušil děda s nabídkou odvézt nás na nádraží. Vyměkli jsme a jedeme na vlak, do Prahy a na letiště. Oproti jiným výletům, kdy nás vozil Zdenda autem na letiště, veliká změna. Zde se setkáváme s účastníky zájezdu a letíme do Soulu (původně v letadle každý sám, ale Ivča zajistila s letuškami na dvakrát přesednutí k sobě). Hezké letiště, přestup 6 hodin, relaxační koutek obsazen, takže to prospíme na lavičkách, a odlet na Bali se zpožděním, ale v úplně novém letadlem. Tedy cca 14:00 z Pardubic a přílet 03:00 na Bali, časový posun +6 hodin, tj. cesta Pardubice - Bali = 31 hodin. Přivítání s Terkou a odjez taxíky do hotelu Sidoi v Kutě. V pokoji 302 budeme shodou okolností spát ještě 2 x při průjezdech Bali . 3. den: Do 11:00 volno, výměna peněz. ( 1 000 Rupek = 2 Kačky ). V 11:00 odjezd na letiště (Dempasar), zpoždění letu, čekáme v prostorech pro vnitrostátní lety, čekárna plná muslimů. Let vrtulovým letadlem cca 1,5 hodiny do Maumere na ostrově Flores - nejkrásnější z ostrovů smaragdového náhrdelníku Nusa Tengarra. 14 aktivních sopek. Odlišné jazykové skupiny animistů. Na letišti setkání s místním průvodcem Williamem a cesta cca 3 hoďky autobuskem (zavazadla na střeše) bez okénka do hotýlku v Moni. Ubytování, nečekaně hezký pokoj na dvě noci, večeře, spánek. 4. den: Budíček v 4 hodiny ráno, odjezd na vulkánu Keli Mutu. Nasadit čelovky a krátký výstup (GPS) na vrchol, kde jsou tři unikátní jezera odlišných barev - tyrkysové, zelené a černé. Barva se s roky mění dle obsahu minerálů, viz informační tabule. Na vrcholu svítání, kafe a dolů. Popojdeme busíkem a zbytek cesty pěšky dolů z kopce přes vesničku. Přechod přes říčku a bambusovém mostě, za námi motorkáři. Tržiště v Moni, ja popobíhám napřed do hotelu. Zbytek v 10:00 hotel snídaně a dospat ranní vstávání. Mě se nechce, tak to trávím na balkóně. V 13 hodin v jídelně Terka nás seznamuje s historií Indonésie, v 14:30 odjezd na políčka. Děti. Krátká procházka (GPS) přes políčka, krátká jízda na střeše busíku, termální lázně (v nich spousta vesničanů, tak to až na pár odvážlivců vzdáváme a jdeme na procházku na před) . Odjezd do Moni na večeři na terase hospody Chenty Jídlo asi Cap Cay – nudle a zelenina a Speciál Moni Cake – netuším co to bylo. Plánek cesty po Flores ZDE 5. den: Budíček 5:45, plánovaný odjezd 7:00. Cíl cesty je Bajawa (místo, odkud pochází William) Cestou zastávky na políčka, tržnice. Na trhu Ivča koupila mučenky, tropické ovoce, vypadá jako granátové jabko v tvrdší šlupce, chutově mě to přijde jako sladký angrešt. Malé vzrušení, když Olina zjistí, že na poslední zastávce cca před 2 km ztratila doklady včetně kopie dokladů, ulehčení při nálezu dokladů, ... Most cestou . Zelená ženská, Cestou město Ende, kde si kupujeme do balíčku oběd, list a do něj zabalená, v našem případě sojový tempeh + rýže, celé za 12 000 rupek = 24 kaček. Pokračujeme (GPS) busíkem na pláž Enfa Yawa (Blue Stone Beach). Koupačka, snědli jsme zabalený oběd, domorodci na pláži, děti v moři. Jnak ty modré kameny fakt vyvážejí do světa. Dále do Bajawy, cestou dvě sopky, Emu Lobo a Inerie . Cca 16:20 příjezd do hotelu Elizabeth, a obratem odjezd do místních termálních lázní Soa, cca 45 minut autobuskem. V lázních jsme již za tmy, voda prý krásně teplá, ja se nekoupu, ale svítím čelovkou na věci a lidi. Krásné nebe, hvězdy, jižní kříž. Návrat na hotel a zase hned obratem na svatbu Williamowa kamaráda. Na svatbě večeře (prase a rýže), palmové víno, arak, tanec. Na hotelu cca 12 hodin, ještě posezení v zahradě s Williamem, řidič, závozník, Terka, Helena, Adrienna, ml holky, Will šéf Filip. Gin. 1:20 spánek 6. den: Snídaně v zahrádce hotelu v 7:15 (toast, marmeláda a banán) a odjezd na sopečný kráter Wawomuda. Příjemná procházka cca 4 hodiny (GPS) 3 krátery, jeden byl činný v roce 2001, 3 dny soptil, ale jen popel, zničená sklizeň, ... Cestou zpět do Bajawy návštěva sušírny kávy, školy, a oběd v restauraci Dito’s (džus Tamarillo, smažený tofu, smažené nudle, ) Dále pokračujeme do vesničky Bena , zapsané v Unesco. Domky s deštníky, vysoké kamenné schody, megality, tkané látky – ikaty. Na střechách domků různé symboly, pro každý klan jiný. Děti. „ Donksonská kultura ???“ Při odjezdu jsme ještě svědky opalování kočky k večeři. Cesta busíkem šílenou zkratkou do vesničky Bela, lidové tance , bubínky. Zpátky na hotel, cca 18:20 a obratem odjez na charitativní večer (s večeří) celé vesnice k vybrání peněz pro 3 studenty z obce na vysoké škole. Návrat po 21 hodině, balení na ráno. Druhy Ikat: SELENDONG – šála SÁRONG – velká sešitá šála SELIMUT – deka PAROLA – přehoz na nebožtíka 7. den: Snídaně jako včera, odjezd měl být v 7:30, ale nebyl benzín, takže až v 8:00. Programem je dlouhý přejezd (GPS) na západní pobřeží do Labuan Bajo. Cestou návštěva palírny araku (arak se vyrábí z lontarové palmy), děti. Pokračujeme do Rutengu, cestou výměna kola, jezirko, (opice) . Dále cestou podivné zvuky, kouř a konec. Jsme ale blízko města, takže během několika vteřin William zrekvíruje dva minibusy, z jednoho i vyžene domorodce a pokračujeme pár kilometrů po devíti lidech do Rutengu. Výborný oběd v restauraci Merlin (ryžové nudle, chřestová polévka, palačinky, kafe) návštěva místní kuchyně. Autobus je úspěšně opraven a vyrážíme na pavoučí políčka kde se setkáváme s Filipem (majitel hotelu v Bajawě). Dále 5 hodin cesty, závěrem děsná silnice z fakt velkého kopce k pobřeží. Ve 20:30 příjezd do Labuan Bajo hotel Bajo Beach. Unaveni, zaprášeni, ale jakmile nacházím přes silnici krámek s číňankou a pivem, v zahrádce hotelu vydržíme popíjet do půl druhé ráno. Ml děvčata pod kontrolou Williama :-) návštěva nějakého podniku . 8. den: vstávám v 5 ráno a vyrážím s Terkou na místní trh na nákup zásob ovoce a zeleniny na loď. Doprovodit nás má nějaké slečna, zpoždění asi půl hoďky, ale nakonec vyrážíme a nakupujeme jak naše vylepšení zásob tak základ, co měl již být na lodi. Podle toho, co nakupujeme, mají na lodi jen rýži. Cestou zpět se ještě stavíme na rybím trhu a kupujme dvě ryby. Ivča zatím nakupuje plechovky piva, sušenky a úžasné triko I love Komodo. V hotelu zjišťujeme, že loď ještě není připravena, dokonce že je někde u břehu ostrova Rinca a není vůbec jasné, kdy dorazí. Našli jsme naproti Internet, tak posíláme pár fotek a vzkazů, ale nečekaně rychlý odjezd do přístavu, nalodění, loučení s Williamem, řidičem a závozníkem, a jedeme. Naše loď vypadá strašně, ale je to dílo Bugisanů, nejlepších stavitelů lodí a mořeplavců původem z ostrova Sulawesi, tak snad bude vše OK. Oběd. Po hodině plavby pauza, koupačka a šnorchlovačka. Malý ostrůvek se značně špinavou plážičkou ( naplaveniny pet lahve, .. ) Odjezd na ostrov Rinca (GPS) . První varani u domku průvodců a později i v přírodě. Opice, buvoli, zelený jedovatý stromový had, .. Západ slunce a potmě dorážíme zpět do přístavu. Dál se nejede, protože je vítr a cestou jsou nebezpečné proudy, Do přístavu, kde jsme byli sami, se vrazí další dvě lodi, co vypluli. Za další dny se dozvídáme, že ten den se odpoledne potopila lod s 5-ti potápěči, průvodcem a kapitánem. Kapitán se utopil, toho nenašli, ale naši Bugísnští mořeplavci by nikdy za takových podmínek prý nevyjeli, byl to prý nějaký kapitán z hor, tedy podle nich žádný námořník. Výborná večeře na lodi, gin – trochu moc. A spánek. Na dolní palubě spím já, Ivča, Terka, Helena a Adrienna. Zbytek nahoře. Plánek cesty po ostrovech ZDE. 9. den: V 5 hodin nastartovali motory a jede se dál. Ještě spíme, ale poryv větru, vlny a proudy nás probouzí sprškou na spacáky a taky se chystá snídaně, takže vstáváme a uklízíme dolní palubu pro snídani – palačinky a ovoce. Příjezd k ostrovu Komodo. Po včerejší ginové party není Miloš zcela v pohodě, ale vyrážíme na ostrov za varany. 2 hod procházka 2 teplo, varani, buvoli, kakadu bílý. Suvenýry. Odjezd a po hodině šnorchlování v červené zátoce. Odjezd, oběd ryba, a zase koupačka s možností vylézt na kopec nad zátokou, což v tom vedru spáchal jen Elik, já a Ivča. Další cesta 4-5 hodin prý bude houpat. Jde o nějaký nebezpečný úsek s proudy a vlnami mezi ostrovy, a mohou tam jen takové lodě jako je ta naše, velké to musí nějak obeplouvat. Jinak cílem 4 denní plavby je Lombok. 10. den: Snídaně, tousty, marmeláda, ovoce. Houpe to pekelně, víc než v noci, ale ne dlouho. Na ostrově, nevím jakém, kam nás převeze domorodé plavidlo, je jezero (GPS) se slanou vodou. Děsné vedro, do akce se zapojuje náš průvodce na plavbě, o kterém do té doby nevíme. Jmenuje se Sony a kluci z lodi mu říkají těhotná koza. Šnorchlovačka. Molo. Přejezd k dalšímu ostrovu, kde se vlévá sladkovodní řeka. Část nás vyráží proti proudu cca 500 m k vodopádům. Sladkovodní koupačka. Eva má podvodní foták, takže zde její fotografie 1, 2, 3, 4, 5. Zbytek v moři šnorchlovačka. Dál plavba, klid na lůžku, horní paluba. Zastávka na moři u vesničky, kde bydlí posádka, pro kokosy a naftu. Od maminky někoho z posádky domácí koláčky, takové želé jako rozvařené nudle, ale výborné. Plantáž na mořské řasy na vývoz ( natažené provázky na petkách, kde se zachytávají) Hvězdice ve vodě. Dále k ostrov, kde kotvíme na moři, velká rozlučková večeře. 11. den: Ráno výjezd, příjezd k poslednímu ostrůvku (nevím jaké to byly, ale podle katalogu Moyo, Satonda, Banta, Laba) Šnorchlovačka, jde o rybářský neobydlený ostrůvek, kde mají rybáři jen příbytky na přespání, ... Krásné pobřeží s výhledem na sopku Rinjany. Snídaně- toust, vajíčko, marmeláda, rajče, cibule – to vše v jednom balení. Ještě nevíme, že asi výběrem toustu začínáme hrát ruskou ruletu. 2 hodky přejezd do přístavu na ostrově Lombok, posádka, koza, kapitan, plavčík, plavčík, plavčík. Rozloučení s M+O+D, nechtějí na track, takže jedou přímo na Trawangan. My dvěma vozítky (shánění benzínu cestou a nákup melounů) 2 hodky do Senaru, nástupní místo na Track na Rinjanu. Ubytování ve dvou hotýlcích, my s Ivčou a Terkou v tom druhém (asi 10 min chůze pěšky Gunung Baru – bungalovy s hezkou zahradou) . Na terase 1. hotýlku (u Hardyho) povídání o tracku, kde je jak obtížný, .. Jsme svědky návratu nějakých mladých francouzů z tracku, vypadají dost zničeně a špinavě. V naší výpravě odpadávají děvčata – nevolnost, zbytek vyráží cca na 3 km okruh k vodopádům Sendang. Zpět hezká restaurace s výhledem na vodopády, já zimnice, sotva dolezu na hotýlek. Noc trávím na záchodě, horečky 40, na záchodě nevím, zda mám sedět nebo klečet u mísy. 12. den: (1. den tracku). Ráno je jasné, že na track nemůžu, o ostatních nemáme žádné informace. Přes den horečky polevuji a frekvence návštěv záchodu klesá na 10 x za hodinu a už tam jen sedím :-) . Ivča vyráží pro sušenky a stavuje se u ostatních u Hardyho a zjišťuje, že počet padlých, co nevyrazili na Track je 7 (Miloš + Milena to hlásili dopředu, ale postižených podobně jako já- zdá se s mírnějším průběhem- je Jitka, Adrienna, Věra a Olina – ta na track vyrazila, ale po hodině se musela vrátit s nějakou skupinkou francouzů). Mně je natolik líp, že začínám být pěkně nasra.. ( a ne už jen posra. .. ), že jsem přišel o jeden z vrcholů výletu. Ivča večeře (mastnej toast, já spánek) 13. den: (2. den tracku). Je mě líp, vyrážíme oba na nákup, cestou zastávka u ostatních, holky pořád tuhý. Oběd u nás na hotýlku zeleninová polévka, nudle. Spánek. Ivča vyráží sama do lesa, vesnice, ale radši se vrací, má tričko a šortky a jsme v muslimské vesnici. 14. den: (3. den tracku). Musíme něco podniknout, mini výlet k vodopádům (GPS) Sendang , hledání cesty proti proudu v džungli, společné foto.Náš hotel, vstup do zahrady. Cca 11:00 návrat Terky a Helči. Terka u nás koupačka, a jdeme (jedem) zbalení za ostatními k Hardymu, kde je již zbytek z tracku. ( Něco málo z vyprávění z tracku. Došla voda, ale nemohli ji tolik vypít, takže ji nosiči vyházeli z košů, aby ji nemusel nést. Na vrchol vystoupili Pavel + Svatava + Miloš + Eva. Ostatní, Elik, Terka a Helča, plánovaně výstup vynechali. Jinak trasa byla 1. den do tábora, 2. den v 3 hodiny ráno výstup na vrchol a návrat do tábora. Pokračování do kráteru a na druhé straně z kráteru na hranu. Tábor. Třetí den sestup do Senaru ) K chorobě. Ivča se mě svěřuje, jak první noc volala Vojtovi jaké jsou příznaky otravy botulinem (jak mě bylo blbě, tak jsem říkal, že je to z toho že jsem si ráno na lodi dal nějakou klobásu z Čech v tom horku řádně opocenou). No příznaky byly jiné, ale Ivča stejně vše (klobásu a sýry) vyhodila, aby asi smazala stopy pokusu o mojí otravu  :-) . Další den volala kamarádce, co prodělala salmonelózu, jaké jsou příznaky a to sedělo – tři dny na záchodě. Asi to sedí, po návratu do Česka zašla k doktorovi Adrienna a ten po testech potvrdil diagnózu. Tak ted jen nevíme, zda za to mohli z rána poslední den na lodi toasty z míchanými vajíčky (míchal prý Sony – těhotná koza) a šlo jen o to, který si kdo dá, nebo z večera před tím pokud o mozeček s míchanými vajíčky z nějaké dýně čí co, alá Terka. Tak je pátek, čekáme do 13:00, až se řidič domodlí a po problémech s auty (jsou malá), jedeme do přístavu cca 1,5 hodiny (přístav hnusný smradlavý) a ½ hodiny lodí na Trawangan Gili. Gili – malý ostrov. V přístavu nás vítají Langerovi (také to prosr .. ) a 4 min pěšky do hotelu. Bungalovy, bazén, super. Porada s Terkou v 16:hodin. Procházka, pobřeží, krámky, restaurace. Kukuřice a pak restaurace, já si dávám odvážně červené kuřecí kari – ostré, Ivča tuňáka. Internet, Skype s Týnkou. 15. den: Snídaně, míchaný vejce (já ne) s Věrou a Olinou v přístřešku u bazénu. Já před tím stíhám východ slunce na pláží cca 6:30 ( jsme u rovníku slunce tady zapadá v 18:30 a vychází v 6:30). Pak se podívat na krámky, Ivča mě kupuje přívěšek (výročí svatby, na které jsem zapomněl). Pláž a flákačka, vykládka lodí. V 16 porada s Terkou, instrukce na zítra a půjčujeme si kola na objížďku kolem ostrova (GPS) s focením západu slunce na druhé straně ostrova než jsme my. Vyrážíme v 17h tak, abychom stihli západ v cca 18:30. Já a můj harém, Ivča, Olina, Denisa a Věra. Fotky z cesty, altánek pro romantický večer, pahýly na pláži, západ slunce, v pozadí sopka Agung (3 142 m) na Bali a konečně hospoda. Za celý večer, ještě bude druhá hospoda utrácíme cca 1 000 000 (Rupek) – kdo na to má ? První večeře je v restauraci s chýškami na pilotech na pláži s ohněm na pláži a podivným domorodcem (Ivča má v zápiscích zfetovanej indián, ale tady asi indiáni nejsou). Pak pokračujeme potmě již jen kousek na naše pobřeží, restaurace Fortuna cafe. Super živá hudba a místní Pink Floyd . Dále Ivči zápisky, 23h spánek s muslimskou ukolébavkou, a 2:00 buzení s kohoutem. 16. den: snídaně opět jako včera, výborné, ale prudič číšník. Já vyrážím na lodní výlet (GPS) s šnorchlováním na další Gili, tj Meno a Air. Snad uvidíme želvy, viděli jsme asi, jak se plavou nadechnout, ale jinak pěkný šnorchl. Jinak šnorchl na Trawanganu bezva, ale velké proudy, je nutné vyjít po pláži ne sever a pak se nechat snést kolem ostrova dolu a dávat si bacha, aby člověk byl poblíž břehu. Na posledním ostrově pivko a pohoda. Ivča s Helčou zatím na Trawanganu flákačka u moře, a poslední grogy nedoléčený je Adrienna v bungalovu. Návrat z ostrůvku cca 13:00. Ivča pláž, já četba. Podle zápisků Ivči v 18:15 meluzín, pak hledání restaurace, potkali jsme Miloše a Evu a ty zkouší trh, kde vyberete rybu u stánku a pak vám ji připraví. Určo nejlepší, levné, dobré, ale po Lomboku to neriskuji. Končíme v Fortuna kafe (na pláži) a jdeme do barakudy, plus přílohy, co si nabereš (zelenina, klasika , ale hlavně super pečené brambory v alobalu). Živá hudba je pořád živá, ale chybí hvězdy minulého večera. No a plánovaný závěr, Skype – Vojta má dnes 18. narozeniny (zase nejsme buď pohromadě, nebo vůbec doma), tedy oslava v Pardubicích a plánovaný videospojení s nimi. Bohužel nejde jejich mikrofón, tak si píšeme, ale jsme u sfouknuti dortu, … No já si ještě dám s provozovatel internet kavárny, který hraje na kytaru venku malé a mnou nepovedené sólo Pink Floyd - Wish You Were Here . Ale on je šikovný pochopí o co se pokouším, a dá to hned. Hezký večer. 17. den: Snídaně, tentokrát na terase bungalovu. Klídek na zabalení, změna oproti programu vynecháváme nějaké staré chrámy a přejezdy hodiny po pevnině, ale je domluvena rychlá lod přímo na Bali do místa Amed. Start v 11:00, malé zmatky, část lidí na molu a část správně na pláži. Loďka zpožděná, odjezd 12:20, cca ale jsme v Amedu. Černá pláž. Ubytování zase na dva hotýlky, my až nahoře s krásným výhledem. 14:30 porada s Terkou. Dávám si fakt hnusnej koktejl z Araku z tropického ovoce (co zbylo). Šnorchl v zálivu, Ivča, Eva a Miloš, já na lehátku hlídám a odmítám masáže. Večeře přes silničku v restauraci našeho hotýlku, u pláže na terase, lezou po mě gekoni. Sladký bazén. V 20:00 povídání s Terkou o Bali. Domlouvám si ranní vyjížďku s rybářem. A zkouším arak, tentokrát s nějakou verzí místního Sprite – děsný. Spánek 18. den: Já se budím v 5:00, opět problémy, stíhám otevřený záchodek v dolním hotýlku, ale sraz na pláži v 5:30 stíhám jak já tak i on. Počkáme na bráchu, aby nám pomohl hodit lodku na moře a jedeme (GPS). Fotky zde. Nad námi sopka Agung (3 142 m). Ivča zatím spí, já se vracím v 7:30, a jdeme na společnou snídani, risknu i Indonéskou omeletou se zeleninou. Ivča vyráží na šnorchl a já do bazénku. 10:00 odjez dvěma mikrobusy, cestou královské koupele Tirtagangga. Dále Besakih - nejposvátnější místo na ostrově. Chrámy na úpatí posvátné sopky Agung (3 142 m). Komplex 30 chrámů na 7 terasách. No to mě moc nezaujalo - dost lidí, asi i vyhledávané místo na jednodenní výlety z Bali – Kuta. Já mimo cestu ostatních jsem našel chrám asi svítání, má přístupové schodiště jako most. Ivča kupuje dárek - obrázek pro rodiče a šaty pro Týnku. Jedem dál do Ubudu - kulturní centrum s uměleckou komunitou. Cestou pochody tříd škol, nácvik na státní svátek, myslím 17.8. a draci na obloze. Ubud, děsně lidí, blízku Kuty, jednodenní výlety od moře. Ubytování v cca 3 hotelíčkách, náš super, zahrada, hezké. Vynecháváme Ohňový tanec, kreace tanečníků na žhavých uhlících a nějaké divadlo a jdem za pivkem a něco sníst. Já, Ivča, Helča a Adrienna. Tropical restaurant, trochu dražší, zítra najdeme lepší. Nákup v sámošce, pivko, hřebíčkové cigarety, a Ivča má v poznámkách – zase nemůžu spát. 19. den: snídaně před pokojem na terase. 8:00 odjezd, dát do hromady lidičky z 3 hotýlků, kde jsme rozeseti. Opičí prales. (GPS) Pura Dalem - chrám mrtvých v džungli. Pár fotek. Batubulan. Dřevořezbářské a kamenosochařské dílničky. Výrobny stříbrných šperků a malířské galerie. Obětinky, 1, 2. 12 – 14 pauza na nákupy, najdeme prima malou restauračku, nákup masky a obrázku pro nás. Chystá se nějaký mega pohřeb, tak připravují nějakou konstrukci a když umře někdo takto významný, tak hrobečky předků v Pura Dalem vykopou a spálí. A opičky mají pré, spousta jídla. Pak restauračka na pivko u autobusu a jedem do Kuty. Tam náš pokoj 302 - známe z příjezdu. Mikrobusky nemohli dojet k hotelu, tak musíme jít cca 700 m na hotel s batohy a Ivča se nám ztratila. Po chvilce hledání ji mám zpět. Půlka se nás přebaluje na Sulawesi a zbytek na cestu do česka. U nás dostává azyl Olina a Věrka a vyrážíme na pozvání Terky a Livingstone na rozlučkovou večeři, super hospoda na terase hospody cca 200 metrů. Týnka nám právě odlétá do NY, a je na přestupu v Římě, tak si voláme, vše je OK. Za pár hodin budeme my 6 hodin plus a ona 6 hodin minus. Mezi náma celá zeměkoule a Vojta tak nějak mezi. Výborná večeře – red fisch, já zavěšenou na železné jehle. Cca v 24:00 odjezd části do česka (Olina. Mirek, Denise, Pavel, Svatka, Adrienna, Helča, Věra, Olina). Pod hotelem hraje v baru živá hudba, jdem to omrknout, je to fajn, ale s těmi kluky bych ten kulečník hrát chtěl. 20.den: Spánek 5:30 odjezd na letiště, bez snídaně, máme buchty a vánočku, 1 hoďka let velkým letadlem na Sulawesi – Makasar. Tam měl být odvoz autobusem – běžnou linkou do Rantepaa asi tak v pulce ostrova, zkus google. Na letišti nabídka dvě auty, cesta cca 8 hodin, svoboda zastavení, … bereme. 1. Auto Terka, Miloš, Jitka, Ivča a já. Já v zadní části tj třetí lajna s batohy, je jen těžké najít nepohodlnou pozici! Tak spánek. Vyjížíme z města, dálnice vždy končí u městeček propadem dolů o cca 30 cm. Moc spát nejde. Cca po 3 hodinkách pauza na oběd, u moře, muslimská restaurace, ale v pohodě i s Bitangem = pivo a welcome drink kokos a jako bonus desert. Cestou restaurace s erotickou horou, představ si co chceš, fajn povídání s Milošem a Jitkou. Asi v 17 hodin ubytování, bungalovy, zahrada (sýpka) a cestou poprvé asi 5 minut pršelo (ty pláštěnky byli zbytečné) . Našli jsme internet bez Skype, hrozně špinavé. Spánek, ráno cca 3:00 meluzín, pak fotbálek kluků na plácku za bungalovem, motorky, moc jsme se nevyspali. 21.den: Po snídani (toust, džem, kafe) asi v 9:00 odjezd na buvolí tžnici ( a prasečí, 1, 2. ) , jsme v oblasti Tana Toraja, kam zahnali muslimové od moře Bugisany (stavitelé lodí co nás vezli z Flores na Lonbok) – snad moc nekecám. Na tržnici na chvíli ztrácíme Miloše, vše dobře dopadne a náš místní průvodce na 4 dny, Emanuel, si kupuje zázračný lék. Dále jdeme na avízovaný pohřeb. Pohřeb, tak teď to parádně popletu: Pokud někdo umře a rodina nemá dost peněz tak ho pohřbí bez oslavy. Má ostudu, ale má to za sebou. Pokud peníze mají nebo si myslí že je naspoří ( a ten člověk je pro ně fakt důležitý) tak ho ubytuji v jižním pokoji tongkonanu se sedlovou střechou ( v podkroví mají už jen předměty z celé historie rodiny) . Tam se k němu chovají, jakoby byl živý, nosí mu jídlo, pouští mu TV, …. Taky mu do měkkých tkání napíchají formaldehyd a tahají mu červy s těla, ty dávají do bambusu a zakopou daleko za vesnicí. V takové místnosti jsme spali půl roku poté, co tam rok ležel nebožtík, viz první den treku Sulawesi. Ale, čím dýl je nebožtík v pokoji, tím víc buvolů je pak vhodné obětovat. Tj moje zmatená představa pohřbu a tak…. Jinak tongkonan má podobu domu buď s býčími rohy, nebo podle toho jak Bugisami staví své lodě. Takže asi v poledne dorážíme do vesnice, právě v čas na zahájení pohřebních slavností, v nedalekém lesíku a na políčku budou buvolí zápasy . Býk, který uteče, prohrál. Sedáme si na relativně bezpečné místo na svahu nad políčky, fota. Po zápasech pokračujeme do vesnice, kde bude probíhat pohřeb. Z fotek je patrné, že vesnice pohřby žije, lože a tribunky s čísly jsou zde asi trvale a mít pohřební společnost na Sulawesách bude asi dobrý obchod . Stavění dvou palem, jedna k uvázání býka. Mrtvý měl 80 let a byl ½ roku neživý (tj výraz pro mrtvý nepohřbený). My a frantíci dostáváme loži č 7.. Je jen sympatické, že pokud je potřeba obětovat buvola, je to bez emocí. U zápasu, u projevu je spousta křiku, pak ale buvola přiváží, bez nějakého dramatického výstupu podříznou mačetou (myslím, že to nikdo ani nestihl vyfotit) a je konec, žádný křik, nadšení nebo něco. Ale úplně se to nepovedlo. Konec, ještě to budou slavit cca 3 dny. Jedeme pryč, ještě opalování štětin prasete, a pozdní oběd v restauraci Celebes – původní název ostrova Sulawesi. Zpět do Rantepaa, cestou první vesnička se skalními hroby a soškami Tau Tau, a já si testuji fobii při přechodu mostu, kdyby k tomu došlo na tracku. Večer ještě v Rantepau hledání a nákup alkoholu v muslimském městě – úspěšně whiska a vodka. Ale večer u nás na terase bungalovu posezení, a alkohol je pryč. Spánek. 22. den: 9hodin odjezd na skalní hroby. Vesničky bych popletl, ale budou to asi Kete Kesum, Londa - pohřební jeskyně. Lemo - nejpůsobivější skalní terasy s figurkami Tau Tau (GPS) . Asi jsem si jistý Londou – plazivou, kde s Elikem se jako jediný proplazíme. Takže první vesnice, skalní hroby a nákup páru sošek Tau Tau + pidi track. Dále jiná vesnice, nákup masky, strom s miminkami (smutné, ale vlastně hezké. Když se narodí dítě mrtvé, tak ho pochovají do země i s placento, když zemře dítě, které ještě nemá zuby pochovají ho do stromu, aby mu dal strom sílu dostat se do nebe. Dále přesun kousek autem k pohřební jeskyni, a dále kolem svatby k dalším terasám s hroby ( já s Ivčou mini výstup po schodech kolem skály a tam nic) . Odjezd restaurace Panorama. Další vesnice asi Londa, plazivka tunelem (Miloš, Mirek ) A přešivší :-) a Míro nekuř. . Pak výstup kousek nad ní a nákup větších Tau Tau napůl s Evou a Milošem, my babku, oni dědka. Vesnička pod Unesco s megality, návrat (opět nácvik pochodu na oslavu Indonésie) a slíbená večeře v Rantepaa, buvolí stejk (buffalo steak). Spánek, ráno fotbal za hlavou, ale asi nižší liga. 23. den: (1. Den tracku).(GPS) Končí Ivanky zápisky, tak to zkusím po 14-ti dnech z hlavy a podle fotek. Ráno odjezd z Rantepaa, část věcí necháváme na hotelu, ale můj sbalený baťůžek vypadá hrozivě, tak spacák tady zůstává, a bereme jen spacákové vložky. Stejně je to síla. První na cestě vesnice Sullukang – Megality a pak dál do hor. Po cca hodině výstup u nějaké restauračky, a teď je to na nás. Obtěžkávám svůj batoh, hlavně s Milošem a Jitkou, a asi jsem to blbě zabalil, i bez spacáku. No ani Ivča na tom není nejlíp. Nákup vody a asi 1,5 hodky po silnici do restaurace na Vyhlídce před nástupem na track. Teplo. V restauraci na terase průvan. Prve prázdno a pak docela dost výletníku z Rantepaa, kteří nikam nepokračují, určo ne pěšky. Vyrážíme, marně hledáme 3 nosiče, průvodce a kuchaře, ale pár týpků s námi jde, tak třeba se nějak vyprofilují. Vesnice s megality, přechod říčky pole s balvany, pauza v vesnici. Přechod říčky, pauza, motýl, já, a nečekaně brzký konec prvního dne tracku. Vesnice, pauza na sýpce (kulaté sloupy, aby po nich nemohli lézt hlodavci, a takto to bude furt) Děti. Komplikovaně ,kde jsou vody, kde budeme spát, kde jsou nějaké deky, .. . Noc je domluvena v tradičním tongkonanu. Elik po krátkém tracku vyráží na průzkum okolí s cílem najít stánek s pivkem. Moc šancí mu nedáváme, ale asi po hodince se vrací s 4 pivky = hrdina dne. Diskuse, kde a pod čím budeme spát, při velké aktivitě Terky pokračuje, tak i zbytek s nezdolným Elikem vyráží pro druhou zásobovací výpravu za pivkem, úspěšnou. Po návratu zjišťujeme, že vše pro spánek je připraveno, a že na nás čeká i večeře. V tradičním tongkonanu je netradičně připraveno video a my si můžeme prohlédnout pohřeb rok ležící mrtvolky před pul rokem. Mrtvolka spala v našem pokojíčku. Tak vzhůru dobrou noc, duch nebo smrádek mrtvolky nám tam i po půl roce zůstal, tak já, Ivča a Terka jdem spát. 24. den: (2. Den tracku). (GPS) Snídaně, a vyrážíme. Oklikou se dostáváme na místo, kam jsme došli včera po silnici, k lomu, a lehce naštvaný Miloš (Eva), že je to výlet bez cíle, ale mě se to líbí. Konečně scházíme ze silnice a kolem školy po normální cestě jdeme dál. Pauza. Docela ostrý stoupání, a ve vesnici pauza na oběd. Nosiči od rána, i včera, se docela snaží a ten městský týpek maká nejvíc. Do Milošova a Mileny baťohů jsme dali vodu cca půlky výpravy. Po nastoupání na vrchol jdeme úplně jinou krajinou, borovice jako v Krkonoších, přes políčka, do vesnice odkud je náš lokální průvodce, kde na něj čeká rodina. Opět pauza na sýpce 1, 2, ubytování 1, 2, (tentokrát bez nebožtíka), foto v kuchyni se stařečky, 2, pro odvážné kuře v bambusu, Ještě předtím průzkum novostavby kostela, nebo tongkonanu ? Fakt to stavějí a vypadá to jako loď (jsme v místech kam muslimové vyhnali Bugisany – tradiční stavitele lodí, co nás vezli z Flores na Lombok). 25.den: (3. Den tracku). (GPS) Ráno cca 5:00 start motorové pily, máme trochu strach o Terku, která vyběhla řešit ticho, není jasné, kdo koho přeřízne, nakonec je mise impossible a pila neutichá, ale ani nikdo neumírá. Po večerním deštíku mají průvodci argumenty, proč zkrátit trek, ale Terka je neoblomná, tak vyrážíme. Rozdáme poslední bonbóny a já si zkusím nést snopy rýže. A dorážíme do konce cesty 1 a jedeme do Rantepaa. Hotel je plný, ale Terka domluví v nejluxusnějším hotelu v Rantepau možnost navštívit bazén a sprchy. Měníme nějaké peníze, dokupujeme v krámku placku whisky, po přebalení batohů internet, jdeme ještě do hospody s buvolímy stejky na véču, Bitang, a pak na dálkový autobus do Makasaru. Luxus, lehátkové úpravy a možnost kouřit za přepážkou u řidiče. 26. den: Hodně ráno příjezd do Makasaru, taxíky do číňské čtvrti, hotel, jeden pokoj a domluvena snídaně formou bufetu. Cca 4:00. Snídaně v 6:00 a v 7:00 vyrážíme do přístavu. Já si k snídani dávám i omeletu, ale vajíčka mě připadají tekutý, a po zkušenosti z Lomboku dostávám lehký stres. Přístav nic moc, ale krásný lodě Burgisanů, nějaká ta potopená. Rybí tržnice, tam nejdu, pořád mě po té omeletě není moc dobře, Ivanka nákup trička. Foto Terka děti. Dále nějaká pevnost Holanďanů, a cesta na ostrůvek (asi 45 minut) . Vynechávám koupel, Bitang s Elikem a Milošem. Návrat na Sulawesi. Ostatní jedou na trojkolkách do hotelu a my s Terkou pěšky, prý 10 minut. Takže bloudíme, ale najdeme v podzemní garáži Taoistický ? chrám. Zapálím tři tyčinky, pro štěstí rodiny. Sprcha, oběd v hotýlku odjezd na letiště, čekačka (Ivča masáž chodidel) , odlet na Bali, Kuta a zase pokoj 302. Pro velký úspěch opakování večeře v Kutě, Red fisch, a vedle v baru živá hudba, spánek. 27. den: Snídaně, poslední v Indonésii, stejné místo jako ta první. Já rýže, Ivča omeleta s houbou, asi osudová. Sbalení věcí na 302. Do města pro draky, našli jsme dračí, sokolí a netopíří obchod. Návrat na hotel, přesun do pokoje M+M. Pivko v restauraci hotelu u bazénu, Oběd v restauraci, kde byli večeře, závitky, Ivča zákusek. Sraz v 14:00 s Terkou a výlet na nejjižnější cíp Bali (resort, ve vlastnictví nějaké syna zkorumpovaného prezidenta). Velké vlny a přesun do chrámu nad útesy s fakt drzými opicemi. 1, 2, 3, Představení tradičního divadlo zpět do Kuty. Ivče přestává být dobře, plánovaná večeře s rybami na pláží se obejde bez nás. Ivča bezvládí na hotelu. A cesta na letiště. Tam krize, nepovedené odbavení, manažerka odbavení od KoreaAir nás nekompromisně posílá do karantény (Ivča dostává zánovní kolečkové křeslo včetně obsluhy – letušky), let asi nestihneme. Na kufry přivazují podezřelé červené štítky. Poznáváme zázemí letiště v Dempasaru, karanténa, mladá doktorka naštěstí k dispozici, Ivča úspěšně simuluje, že je zdravá. Let stíháme. Soul 4 hodiny v relax zóně, Franfurkt, Praha. Autobus, vlak (děsný hlavní nádraží v Praze, Pce, taxi, cca 02:00 doma JJ, doma a teď ještě za 10 dní Týnka doma z NY zpět