Hlavní stránka

Irsko 2010
Termín 2.7. – 17.7. 2010 Účastníci zájezdu Blahovci Mirek + Iva + Vojta, Královci Petr+Monika+ Kája V únoru jsme zamluvili letenky, auto půjčovnu Hertz a ubytování první dvě noci v Klikennách a zbytku necháváme volný průběh. V Březnu Mirek načrtnul plán trasy, itinerář přesunů a uvidíme co z toho vyjde Ještě v červnu zjišťujeme možnost zápůjčky kol v Kilkennách a zamlouváme dopředu. Červenec – vyrážíme směr Ruzyň. 1. den – Praha – Dublin - Kilkenny Dopoledne přesun na letiště s věrným Lukajdou, Královi po vlastní ose. Dorážíme s předstihem, takže větší pauza při čekání na letišti. Po dlouhé době máme přímý let, což považuji za neskutečný luxus, jen 2,5 hodiny letu bez přestupu. Po našich cestách do Asie, Afriky a jižní Ameriky neporovnatelné. Přílet cca 17 hodin, přesun z letiště HERTZ autobusem cca 3 km do půjčovny. Zde malé dohady proč máme auto dražší o 100 EUR, získáváme stříbrný Seat Leon a Královci BMW řady 1. Instaluji pro jistotu dvě navigace, jednu starší s mapami cca 5 let starými, a úplně novou s průvodcem Liškou. Po par kilometrech dohadování se dvou navigací kudy cesta vede vypínáme  zvuk na té starší i když riskuji že v napětí z rušného provozu, řízení vlevo a Liškových hlášek „jeď ani vlevo ani vpravo tak nějak mezi“ když bych potřeboval aby se bleskem vykoktal zešílím. Nakonec se po jednom problémku vymotáme ze okruhu kolem Dublinu a po dálnici míříme do Kilkenn. V Kilkennách relativně brzy najdeme domluvené ubytování, ověřujeme zápůjčku kol na zítřek, a v zahrádce majitele dáváme fernetový přípitek. V 10 vyrážíme do města, nákup a nejvyhlášenější hospoda Kytelers Inn s živou hudbou. První ochutnávka o čem Irsko bude. U baru dva muzikanti s kytarami (ukázka hudby zde U2), v přízemí v otevřeném dvoře pro kuřáky bigbeat kapela , v patře disko. Místní pivo Smithwick‘s které nás bude provázet po zbytek cesty. A něco videa . A tady Ivča vypátrala asi jediný originál na netu, asi je to fakt originál z Irska . A jeste jednu slecnu  a něco málo muziky  U2, PS  i Love, So right a slečna 2. den – Kilkenny cyklo výlet V 9:30 nám přistavují kola a zkoušíme vyrazit na plánovaný výlet směr Bennetsbrige,   ThomasTown, Jerpoint Abbey. Získáváme mapku 1, 2  a radu kudy cesta z města. Na druhý pokus se nám to povede (zajížďka k Univerita st Kieran’s College), Kilkennsky hrad a zatím neprší. Přitahuje nás cesta kolem řeky, který se ukáže jako slepá ulička a vracíme se původní cestu. Dále přes Bennetsbrige, zastávka v ThomasTown na pivko (V Irsku žijí vlastním sportem, Hurlingem, asi zítra bude zápas Kilkenny vs nevím a teď tady vyvěšují vlajky do oken do výloh, .. ) a dál Jerpoint Abbey. Dál trochu bloudíme k pobřeží, ale nakonec cestu zpět najdeme, ještě jedna zastávka, Ivče začíná ucházet duše, ale s třemi zastávkami na dofouknuti to zvládneme včetně nákupu v Lidlu. GPS záznam trasy Trip zde a zde. Večer procházka do města, opět návštěva již známé hospody kde je pro změnu živá produkce tradiční Irské hudby, není to špatné, ale včerejší výkon je nedostižný. Tohle pojetí je spíš takové country, kytara a bendžo (žádné bubínky, housle ani harmonika, ale po cestě to také uvidíme). Únava po kolech a jdeme dřív spát. 3. den – Kilkenny - Killarney National Park Ránou odjezd z Kilkenn směr Killarney National Park. Cestou zastávka u Rock of Cashel, hradu, který stojí na skále v hrabství Tipperary. Městečko zde, hrad jako každý na půl zahalen do lešení a plachty. Návštěva prvního I-centra a nákup prvních suvenýrů. Dále pokračujeme do města Killarney, cestou jen jakási hobby výstava. V Killarney jsme odpoledne, ale probíhala tady nějaká sportovní akce, asi regata, takže davy lidí. Nacházíme I-čko, bereme mapky, a děvčata zajišťují rezervaci ubytování kdesi za městem. Vyjíždíme ucpaným městem, ubytování nacházíme v pohodě, je to přímo horách kam jsme chtěli a za příslib 3-nocí získáváme dobrou cenu. Místo je poblíž ledovcové trhliny Gap of Dunloe a na dohled od nejvyšší hory Irska, Carrauntoohill. Získáváme od pana domácího časopis s mapkami zde. Po přivítání s koněm jdeme na procházku k jezeru Lough Lane, trasa Trip GPS zde. Cestou zpět odbočujeme k ledovcové trhlině na pivko do Kate Kearneys Cottage.  Večer a nebo ten příští učíme neznalce karetní hru zloděje. 4. den - Ring of Dingle Vyrážíme na poloostrov Dingle. Cestou zastávky u moře se serfujícími nadšenci, výzkum života medůz A my. Přijíždíme do stejnojmenného městečka Dingle, kde si uděláme fotky jakých je na internetu stovky, moc velké to tam není a nic nového co fotit tam nevymyslíš. Dale pokračujeme po doporučeném okruhu „Ring of Dingle“. Cestou návštěva starověkého muzea (beze mě), útesy s racky a dál na nejzápadnější pevninskou část Irska se zdoláním jakéhosi kopce a společné vrcholkové foto. Vracíme se do městečka Dingle a jinou cestou napříč poloostrovem pohořím Brandon na severní pobřeží poloostrova. Odjezd z poloostrova se zastávkou u poněkud smrdutého pobřeží, směr Tralee a zpět do domečku. Máme málo času, v  Kate Kearneys Cottage by měla být ukázka tradiční Irské hudby. Vyrážíme tam pěšky z B+B, akce nezklamala, jes to přístupné místo pro autobusové zájezdy, takže skupinka  německých turistů sleduje hudební produkci a hopsaní dvou dívek. Počasí nám zatím vychází, teplota max 17 st, ale přes občasné náznaky deště ještě pořádně nezapršelo. 5. den - Gap of Dunloe - Carrauntoohill Pěško výlet do ledovcové trhliny Gap of Dunloe  Od rána dost fouká, předpověď na mobilu varuje před prudkým větrem, tak jedeme k Kate Kearneys Cottage. Co praví zápisky na cestu  „Kate Kearney´s Cottage – před velkým hladomorem zde žila dívka jménem Kate, která byla v širokém okolí proslulá svoji neobyčejnou krásou. Díky domácí výrobě zakázaného nápoje poitín (poteen) obsahujícího 90% Vol. se dostala do rozporu se zákonem, ale ani to ji nebránilo nabízet občerstvení a provozovat krčmu pro pocestné“ auty (pěšky jsme tam byli už dvakrát) s tím, že uvidíme jak to bude foukat na místě. Poprchává a vyrážíme do údolí, kde mají být tři jezera. Prve jdeme lesíkem, odmítáme nabídku na odvoz kočárem, což je dle příruček tradiční způsob dopravy údolím. Dostáváme se k potoku a krajina se trochu otvírá. Začíná pršet. Před mostkem přes potok fouká jen přiměřeně, ale pokud vkročíte na most bez varování, tak vás to odfoukne o pár metru. Trasa zde. V otevřeném údolí se vítr muže dostatečně vyřádit, a my si to užíváme s ním. Po dosažení třetího jezera se vracíme, prší, a zkusíme si údolí projet auty. Cesta je dost úzká, kolem zídky, tak to po cca 5-ti km obracíme. A vracíme se na B+B Děti tuhnou, ale my po pauze vyrážíme zdolat kousek hory Carrauntoohill. Přijíždíme po 6-ti km na parkoviště na dvorku Cronin´s Yard, kde máme podle brožurky zaplatit symbolické vstupné 2Eur, cedulka tam je ale není komu je dát, jsem tu zcela sami. Přesně podle brožurky procházíme dvěma brankami (prosím za sebou zavřít) přes soukromý pozemek a vyrážíme vzhůru údolím Hag´s Glen. Cíl cesty, tedy dvě jezera dosahujeme za cca 80 minut. Jak se skály noří do mraků, vypadá to trochu jako Irský Machu Pichu. Zpět, focení černých a modrých ovcí, a do B+B. Chystáme se sledovat TV MS ve fotbale ve společenské místnosti, poslední noc a ráno přejezd. Scan oblasti zde 6. den – Killarney - Adare Balíme a jedeme do Kilarney, Ještě čekáme až přijde poštou zapomenutý adaptér z Kilkenn. A frčíme. Panské sídlo z 19. století v neoalžbětinském slohu Muckross House u jezera Mucros lake. Jdeme od Muckross Abbey k sídlu, zahrady Muckross Gardens a zpět. Mapka. Návštěvu Traditional Farms vynecháváme, na skanzen není chuť. Dále auty na Ladies view  „V roce 1861 se zde zastavily na odpočinek dvorní dámy královny Viktorie a vyhlídka je natolik uchvátila, že toto místo po nich získalo trefné pojmenování“. Zde je výhled na tři jezera Upper Lake, Muckross Lake a Lough Leane. Po pauze na kafe a děsivě výživnej čokoládovej dort ještě návštěva krámku na suvenýry. Zde dělá Ivča osudovou chybu, kupuje rubikovu kostru s Irskými motivy, takže celou cestu má co dělat. Cestou zpět do Killarney ještě foto u jezera Upper Lake. U Killarney ještě návštěva hradu Ross Castle , mapka, a dál jedeme do Adare ( mělo být jen cestou do Doolinu, ale je dost hodin). Do Adare přijíždíme po skorozavíračce I-čka, takže nám paní jen dá mapku a poradí kde hledat, je to za rohem a nacházíme na první pokus. V Ičku také Ivča získá katalog B+B v Irsku, který se ukáže jako nepostradatelný v samém závěru cesty. Ještě procházka a pak TV večer u mistrovství světa ve společenské místnosti s hrajícím si chlapcem pana domácího. Sken Adare. Trip Ladies View 7. den - Adare – Enis – Coolin – Clif of Moher Vyrážíme, cestou má byt nějaký hrad, Zatím nám jízda ve dvou autech jde dobře, zatím jsme se navzájem neztratili, což už se nedá říct že bych se neztratil já.  Zatím jsme vše řešili několikrát objetím kruháku (dle Lišky megakřižovatky), rozmysleli si to a pokračovali dál. Teď jedeme přes Limerick  kde se nás pokouší dostat Liška na kruháku na neexistující, zablokovaný výjezdy, takže místo obchvatu Limericku míříme do centra. Tam opět dostáváme pokyn jet tak nějak mezi, což je ale jednosměrka, takže další manévr vlevo mezi stojící auta a následné semafory nás spolehlivě rozděluje. Vjíždíme z města, a tam nás asi po 20-ti minutách najdou Královci. Projíždíme oblastí Shannon a nacházíme hrad Bunratty Castle, kterému je v brožuře věnována celá stránka. Okoukneme ho jen z venku, dovnitř je vstup, ale hlavně se tam odehrávají jakési ukázky života ve středověku a to nás moc neláká. Pokračujeme s  zastávkou v Ennis, což překvapí jako velmi hezké městečko, s náměstím se sochou zákonodárce Daniela O‘Connella. Královci zde nakupují bronzovou sošku golfisty, zatím co se Ivča seznamuje s jakýmsi skotem co právě vylezl z baru. Trasa Adare Enis. Pokračujeme do Coolinu a je docela hnusně. Ubytování je otázkou blesku, a dáváme si pauzu v společenské místnosti, ne pokoji a vyrážíme na Clif of Moher. Leje. Z útesu moc nevidíme, parkujeme na placeném parkovišti, je zde poznat že jde o údajně nejnavštěvovanější místo v Irsku, a cíl pro autobusy. My se vracíme a navštěvujeme přístav v Coolinu, kde ostatní podrobují zkoumání co to mezi těmi kameny je a já si tipuji, která vlna je dostihne. Trasa Coolin - Clifs of Moher.  Jedeme na B+B a zpět pěšky cca 15 minut do vyhlášené hospody s tradiční hudbou. Všude kde jsem zatím byli v hospodě, se vše objednává a platí na baru, a číšník vám jen donese jídlo. Tady to dotáhli k dokonalosti, stoly mají mosazné cedulky s čísli které hlásíte na baru, .. . Je docela narváno, Vojta si dává nějaký kuře, Ivča jehně a čekám co na mě zbude. V 10:00 začíná u baru produkce tradiční irské hudby, již s bubínkem, houslemi, harmonikou, flétnou a kytarou. Zpěv oživí děda z publika sólovým výstupem. Vracíme se zpět, stavíme je ještě v jednom pubu, kde jen poslechneme jednu písničku na kytaru sólo zpěváka, něco, co mám pořád připomíná jakési country. 8. den – Colin – Buren - Galwey Trochu měníme plán oproti harmonogramu připravenému v Pardubicích. V Killarney na Í-čku zjistila že tady pořádají v některých městech ve čtvrtek – sobotu psí závody, a je potřeba to vidět. Před námi je město Galwey, tak to tam večer zkusíme, ale teď vyrážíme do pohoří Burren. Cestou ještě na ranní přístav v Coolinu, jaké jsou vlny. Ráno odjíždí trajekty na Aranské ostrovy, mo to podnikneme z Galwey nebo vynecháme. Track. Co píše o Burren knížka „. Oblast Burren, která je tvořena kamenitým, zvrásněným vápencovým povrchem. Ten vytváří tzv. „chodníky“ připomínající jakousi obří dlažbu“ A další textík k oblasti „Burren. Místo, kde nepověsíte muže. Místo kde není dost vody abyste ho utopil. A když konečně uspějete a podaří se vám ho zabít, nemáte ho kam pohřbít. Všude není nic, než kameny…“ Vyrážíme směr městečko Lisdoovarna známé svými dohazovačskými festivaly. Dal pokračujeme směrem na Kilfenora. Cestou narazíme na Leamaneagh Castle a dál měníme intuitivně trasu tak, abychom se dostali co nejvíc do středu Burrenu. Máme k dispozici mapku v brožurce, jsou na ní cca 3 silnice, v reálu je jich poněkud více. Poprvé míjíme nástupní místo na Burren way a odbočujeme na R460 ke bychom někde rádi odbočili do leva na planinu Buren, ale žádná odbočka se nám nelíbí. Zastavujeme  že se vrátíme, ale Ivča mění ženským způsobem názor, tak pokračuji dále. Po 300 metrech je odbočka ze silnice vlevo, tak to zkoušíme. Začátek je super, vjíždíme do úzkého zeleného tunelu z korun stromů-keřů a po pár set metech e vyloupneme na náhorní plošině Burren. Vítá nás kostra chcíplé kozy. Dojíždí nás pení se slečnou a ukazuje se že je místní průvodkyně se zákazníkem, takže posbíráme pár dobrých rad kudy dále. Opět přetínáme Burren way. Cestou najdeme mapku se spoustou silniček, a vyjíždíme u super pubu u údolí, která je ted suché, ale v období asi podzim zima se zaplavuje a vzniká tam jezero. Ivča si ofocuje mapky (sken hospody) a po svačince vyrážíme dál, na původní trasu (zastávka)  k dolmenu Poulnabron  Irsky Poll na mBrón ("Jáma smutků"). Nachází se v Burrenu, County Clare a jejich vznik se datuje až do neolitické doby, tzn. cca 4 - 3 tis. let pr. n. l . Jako většina velkých očekávání, najdeme jen 1.5 metru vysoký stul ze tří kamenu. Pokračujeme k pobřeží do Fanore kousek zpět nad Coolin kde máme v plánu tak cca 3-hodinovou procházku. Paní v pekárně která zastupuje I-čko nás nasměruje na začátek trasy, máme prý jít cca 50 minut nad maják, a pak nahoru na nějaký vrcholek. Cesta je mezi zídkama po zelné trávě, leje a dítka nás baví skoro logickými hádankami „ nějakej řidič někam zavolá, položí sluchátko a umře, ... ). Maják samozřejmě nenajdeme, otáčíme to a po 2,5 hodinách jsme zpět u aut . Cesto do Galway míjíme maják ukrytý pod svahem na moři, a odhadujeme že jsme ho přešli skoro o dvojnásobek cesty. Stále leje. V Galwey přes nastavené ubytování na GPS nás to dovede někam, tak se v centru ptáme u taxikářů kam asi tak jet. Trefíme to k pobřeží ale cca ve dvou je plno, přesto dostáváme radu kam dál, je to jen o ulici dal od pobřeží. Zastavujeme v ulici s B+B a holky vyráží se poptat. Petr zjišťuje, že stojíme přímo přes ulici proti vchodu do stadiónu se psími závody, a že se závodí. Petr s dítky vyrazili na závody – hezkou zábavu, a já na pivko najít nějakou hospodu.      9. den – Galwey - Connemara National Park Cesta do Connemara National Park v srdci Connemary pokrývají rašeliniště, jezera a hory. Území o rozloze 2 000 ha zahrnuje čtyři z dvanácti vrchů pásma Twelve Bens (má i název Twelve Pins) včetně nejvyššího Benbaunu (730 m) a kopec Diamond Hill. Cestou zajíždíme k jakému si mostku kde se točil film s Johnem Waynem (tady uměj prodat všechno) a dál pohořím Maumturk Mountains do opatství Kylemore Abbey. Omrknem kostel, hrobku, opatství a zahrady. Začíná lejt tak se schováme v domku hlavního zahradníka a pokračujeme do zahrad, zase leje tak mizíme do kafárny kde je český číšník, tak se ho ptáme na okolní kopce a je nám doporučen plánovaný Diamond Hill. Místo plánovaného ubytování v Clifdenu se rozhodujeme pro 4km vzdálená Letterfrack. Ještě zkoušíme ubytování v Tullycross ale na konec končíme v Letrerfacku v B+B+PUB. Je to takové skromnější ubytování se společenskou místností a společnou kuchyní kdy si máme dělat sami snídaně (k dispozici chleba, marmelády, máslo, mlíko). Leje a jdem do vedlejší hospody, nějak to na zítřejší plánovaný výstup na Diamnd Hill nevypadá. V hospodě zkouším Irish Stew ( zeleninová polívka s jehněčím a bramborovou kaší) naprosto vynikající, z neznámých fyzikálních zákonů vařicí i po půlhodině, ideální na zahřátí po návratu z hor. V hospodě objevujeme druhou místnost s velkou TV a akorát dávají MS ve fotbale o 3-4 místo. Vedle je třetí místnost, s lavicemi a polštářky, ideální na karty. Zbytek jde spát a já s Ivčou jdu do hospody na proti, kde by měla být tradiční irská hudba. Čeká nás asi nejlepší zážitek, dva kytaristi,k nim se přidává s píšťalou kdosi z publika a hlavně vrchol, jeden kytarista vezme píšťalu ... Letím do B+B pro kamerku, ale pozdě, akorát stihnu poslední song, asi Irská hymna, všichni stojí a jde se spát. Track 10. den - Connemara National Park - Diamond Hill Ráno šok, modré nebe, ale z minulých dní víme že ráno bývá relativně hezky a prší po poledni. Tak urychlujeme balení a jdeme. Podle číšníka z Kylemore Abbey nemusíme 500 m níže na parkoviště a platit vstupné, ale existuje nástupní místo za kostelem. Kostel nacházíme a za ním na cestě velká brána, tak se noříme do lesa. Za lesem je volná neprostupná plocha, vysoká tráva, křoví a vřes. Prodíráme se lesem zpět a vynoříme se za zmiňovanou branou (která jde lehce otevírá) a jsme na nástupním místě na Diamond Hill ( dle Vojty zvláštní způsob jak procházet brankou). Výstup je po dobře značené cestě a zdaleka nejsme sami tak jako na Carrauntoohill. Třeba takto. 1. 2. Podle pruvodce nás má čekat terén vyžadující pevné nervy, rozbahněné cesty, ale realita jsou zcela nové chodníky nad vřesovištěm, Iva. Na vrcholu skupinové, prve blahovci, a dal komplet - foto, ale již delší chvíli pozorujeme že od moře jsou mraky z kterých evidentně leje. Nakonec je ale sestup v klidu a skoro v suchu. Zbytek tuhne, já vyrážím ještě na okruh na jakýsi cípek – poloostrov. Po návratu jdu do hospody, zbytek spí, a v TV vidím tu jejich hru Hurlingem ( vcelku tvrdý sport, mají i jakýsi helmy a když tou hokejkou odpálí míček, je to rána). Viděl jsem na stejném hřišti i verzi kde běhali s fotbalovým míčem v ruce, jen si ho občas hodili na nohu a kopli zpět do ruky, ale na bránu to odpalovali nohou. Večer já Ivča a Petr finále MS. 11. den - Connemara National Park - sv. Patrik - Ben Bulben - Slive League - Donegal Přejezdový k hranicím Severního Irska. Začínáme u hory sv. Patrika, na výstup již není čas. Dále pokračujeme na Sligo kde je stolová hora Ben Bulben. V brožuře dodatečně nacházím upoutávku na nejvyšší útesy v Evropě, Slive League 598m, tak tam zamíříme. Sken. Cestou lehce bloudíme, tak po otočce ta nějak intuitivně zůstanu na pravé straně a Petr za mnou. Když naštěstí na rovince proti nám vyjede auto, vůbec si to neuvědomím, troubím a uhnout musí ten naproti – klika. Míříme na levý kraj silnice a to jsem si mysle že už jsem si perfektně zvykl. Zaparkujeme na prvním parkovišti a jdeme po silničce dále, cca 1,5 km než začnou útesy kde je druhé parkoviště (ta branka u prvního na silnici je aby neutíkali ovce).Ivča riskantně kameruje na kraji útesu, oko u hledáčku a motá se do kola. Dáváme se na výstup na útes a zpět. Cestou zpět ještě městečko s jedním z největších rybářských přístavů v Irsku. Již je dost hodin a cíl Letterkenny měníme na Doegal, kde jsme měli v plánu se jen zastavit. Ubytování v pohodě u bejvalýho nádraží, na véču na doporučení paní domácí vyrážíme do Mama’s (uvnitř výzdoba čb fotky starých herců) po večeři ve vedlejší místnosti jednomužný kytarista na živo. Nočním městem zpět a pokusy o večerní fotky. 12.den – Donegal – Bushmils - Giant´s Causeway - Belfast Původně jen průjezd SI s návštěvou palírny Bushmils a obrova chodníku Giant´s Causeway měníme na přání Moniky a přidáváme Belfast včetně ubytování. Navigace Lišky nemá nahrané mapy SI, ale starší MIO mapy má. První po návštěvě Infa jsou bílé útesy, zříceniny hradu Dunluce Castle Palírna Bushmils, údajně nejstarší na světe (o čemž pochybujeme, ta nejstarší bude někde v kopcích v nějakém kamenném domku). Placenou prohlídku odmítám, nemůžu chodit mezi sudy a nedát si ani panáka).a Obrův chodník s sken davy turistů. Alespoň si vystoupáme na útesy nad ním a frčíme dál. Na přání, ještě na jakousi lávku mezi pevninou a útesem. Nebaví me čekat frontu před lanovým mostkem  a vracíme se s Ivčou na kafe, fotodokumentaci zážitku necháváme na Vojtovi. Dále do Belfastu, nastavuje na navigaci centrum města a fakt nás dovede až skoro k náměstí Donegal Square. Podle mapky v brožuře jdeme do centra, ale Monika po dotazu na domorodce nás směřuje k jakémusi hotele, kde za rozumný peníz zůstáváme. Vyrážíme do města, prší a je podivně prázdno (po návratu zjišťujeme že tam probíhali nějaké střety s policií, nejsilnější po roce, ale to je asi v červenci běžné, my viděli asi jen dvě obrněná auta). Hospody jsou zavřené, včetně těch ve čtvrti Entries a údajně nejstarší hospody v Dublinu Whites. Ale my nalézáme super hospodu Kelly’s Cellars, se super interiérem. 13.den – Belfast - Tollymore Forest Park - Malahide Ráno hodinka procházka v Belfastu Foto pohoda, nákup v Tesku a frčíme dál. Tedy jen najít suchý dok kde postavili Titanic. Zdenda mě z čech posílá GPS souřadnice, ale něco je špatně, cíl cesty je v nějaké cihlové čtvrti, ale doky jsou dohlednu. Jedeme do nich a poučka na konci je – v docích se nepracuje, obrovské plochy, široká silnice a ani živáčka. Nacházíme nějaké super ochotné dělníky, kteří nás nasměrují. Dok. Jáma pro Titanic je docela velká, hlavně je to jen 1/3 výšky bez komínu, ta loď fakt byla obrovská. Prší, ale kousek za Dublinem se vyjasňuje. V plánu podle času máme cca 3 místa k návštěvě, prvním je Foley's Bridge Tollymore Forest Park. Kde to je víme jen orientačně, ale cestou najdeme íčko s kovovým , kde nám poskytnou mapku. Nemám svůj orientační den, než vjedu do íčky a než se vymotáme van na výpadovku, cca 6 x objedu dva kruhové objezdy a třikrát navštívím nějaký Outlet a jeho parkoviště. Jedeme směr Newcastle k Irskému moři, Ivče dochází navigační síly a vypíná a po 5-ti km nacházíme hledaný park. Když přijíždíme kopce jsou v mlze, ale dělá se hezky. Bez Ivčy a Kájky vyrážíme na 5-ti km okruh kolem řeky s několika mosty. S trochou bloudění pokračujeme směr Dublin, cíl Malahide (ostatní památky kvuli času rušíme). Trochu se motáme kolem dálnice, celou cestu řešíme jak je to s poplatky na dálnice a kolik nám strhnou, a jsme v Malahide. Město jsem vybral na Google, bylo u něj hodně fotek, je na sever od Dublinu a u letiště. Čekám nějakou vesnici, ale jde o milionářské městečko, s přístavem pro jachty, kriketovým, golfovým, tenisovým a kdo ví jakým ještě klubem. Zastavujeme v jacht klubu, kde Ivča získá knížku, a pochybujeme jestli tady někde seženeme poslední ubytování za rozumné peníze. A teď přijde na řadu knížka B+B z Adare. Je tam ulice i číslo popisné, tak podle mapky objekt po malém bloudění nabízíme  a na první pohled je nám jasné že tady volno nebude. Zatím co s Petrem řešíme co dál, děvčata se vrací se vztyčeným prstem, a bydlíme. Večer návštěva města, a hospody s čilým ruchem. Pivko, hospoda. 14. den – Malahide – Dublin - Praha Ivanka ráno propadá fotografickému běsnění (Mirek,Vojta, Kájka, Petr, Monika,  Kájka a Vojta) a vyjíždíme do Dublinu. To původně nebylo v plánu (včera jsme ale změnily vrácení aut z ráno na odpoledne), ale jak jsme se otrkali co by řidiči, nastavujeme na GPS centrum a parkoviště a jdeme to zkusit, je to cca18 km. Ještě v Malahide nezbytná zastávka a vracení se pro zapomenutý adaptér a jedem. Končíme přímo v centru vedle íčka v parkovacím domu. Z Dublinu uvidíme za 2,5 hodiny jen hlavní třídu, poštu a Trinity College. A nějaké hodiny, 1, 2, 3, 4, 5. Co mě dělá trochu starosti již od začátku cesty je, jak najdeme půjčovnu, když je cca 3km od letiště kdoví kudy. Během cesty jsem si uvědomil že navigace by měla mít v POI služby auto půjčovny a skutečně zadávám Hertz letiště Dublin s mírnou obavou abychom neskončili na letišti. Končíme na letišti, ale opravdu v nějaké druhé části kde se auta vracejí, jen nás technik posílá pro benzín. Šrám od větvičky na boku Seata z Dingle neřeší, a BMW  ulouplou barvu ze spoileru z Ladies view taky ne.  Tak ještě jedno kolečko, pěšky kousek na letiště, za poslední peníze ještě dvě pivka letíme.  Praha – vítán nás Zdenda a rozpálení Praha, po celou dobu co my měli max 18st tady bylo podle zpráv z domova od Týnky 30 a více. Pivo vynikající, hospody úžasné interiéry, v každé druhé živá hudba, nekuřácké pro mě kuřáky nečekaně příjemný, Ir udělá z každého prdu památku co musíte podle brožury vidět, pršelo tak 50/50 a i vzhledem k tropickému počasí v česku ideálně strávených 14-dní. I Vojta se oproti Skotsku neptal každý den, kdy už poletíme zpět. Najeli jsem cca 2 000 km a největší rozdíl k Skotsku byl asi se snadností ubytování, vždy na první pokus až na Galway. Fotky, katastrofa, všechno moc tmavé, rozmazané, bez nápadu Irové, nechci přeceňovat jejich vstřícnost, ochotu mám pomáhat, ... Ale každopádně jsme se mezi nimi cítili dobře . Češi, nechci přeceňovat jejich cokoliv, ale ta paní co nás po příletu na benzínce seřvala ať sebou hodíme že má půlnoční předávku a za dva dny na festivalu České hrady když jsem se nějakého mladíka zeptal zda je vedle na zemi volno, tak jeho pohled taky nebyl nejlaskavější. GPS navigace - díky Liškovi ale starší Mio nam pomohlo v Severním Irsku Skeny zpět Tak jak to bylo vlasně pripraveo ?  Zde a docela to vyšlo