Hlavní stránka

Venezuela 2013
16.11.2013 – 4.12.2013 Účastnící výletu. Vynikající parta, možná občas trochu podpořena rumem, ale i bez něj by to bylo fajn. Cestujeme s Livingstonem. Průvodce, Martina Veselá – no má to ve jméně, pohoda a v konfrontaci s Venezuelou skvělé organizační schopnosti. Petr a Vítek – zahradnici z východu :-) ( Ostrava a Opava) Vítek s rozvahou, v pohodě, ale nenechá si s... na hlavu, viz poslední odletový den. Díky němu jsme si mohli prodloužit výlet o několik týdnů … Petr s vlastním systémem vnitřní nepohody, který nastavuje tak, aby i další den byl vlastně v pohodě. Možná nejlepší glosa výletu, když večer před výstupem na Roraimu stál tak trochu bezradně nad stolem plným různě velkých PET flašek s domácím alkoholem a lahví rumu bezradně prohlásil „Je tady něco z toho voda?“ Ota – biolog, lesník, zástupce Krnapu, fotograf a cestovatel Láďa – horolezec a kamarád Oťase Maruška – no tu si nevymyslíš. Ivanka má pro ni krásnou přezdívku Králíček Energgizer (plete se, baterky jsou Duracell). Maruška má své oblíbené žabky, se kterými zdolává kopce, kde my potřebujeme kotníkové trackové boty, a tak nějak prochází tím výletem lehčeji než my, ale hlavně plná energie. Jirka  a Marta - bezva lidičky, Jirka silniční cyklista-sportovec, Marta asi nejvíc z nás dala síly Roraimě a nám umožnila při sestupu svým obětováním se zkrátit track o den a ten si pak užít jinak. Věra - doktorka, chemička... Medicina katastrof, nějaký odkaz jsem našel tady  Vlasta Mirek- já Ivanka - moje Venezuelci. Borci na utváření front a pořádek v nich (například u bankomatu, asi na sociálních dávky, benzín, .. ). Asi i front na věci příští ..  Jen trochu zklamali s disciplínou na emigračním na letišti, viz poslední den. Ale tak naštvaný, negativní lidi v depresi jsem možná potkal jen v Česku po nějakých vydařených volbách .. 100% zaměstnanost, jak jinak, vytváří hlavně ve stání správě několik úředníku na jedno místo a tím i to, že nikdo za nic nezodpovídá. Každý má placku s fotkou a funkcí a každý je ředitel Venezuely. A lidi ve službách, obchody a hospody, pokud tě obslouží, tak s velkou nechutí … . Všechny své neúspěchy hážou na někoho jiného a my bílý, určitě s reálným podílem viny, jsme ideální terč. Bezpečnost. No Martina nás neustále varuje v každém městečku – nevystupovat z aut, a místí průvodci jsou na tom s opatrností asi ještě hůře. Ty by nás tam asi nejlépe vůbec neviděli.  Vlastí zkušenost jen v Bolivaru na ulici občas pokřikování Americano, ale děti. Jinak večerní procházka s Ivankou u Tecupity, - blbý pocit, to jsme moc nedomysleli. Choroby: Docela v pohodě, jen Petr od začátku horečky, ale Roraimu si nenechal ujít. Střevní potíže v normě, já letos vynikající. V deltě Orinoka se nám to výrazně zkazilo díky návštěvě larvy migrans cutana. Prve Ota, následuje Petr a na Isla Maragaritě i Láďa. Více například zde. Po příjezdu domů na internetu zjišťujeme, o co jde. Máme asi kliku, kluci mají verzi pod kůží, ještě jsou verze ledviny, játra, mozek, plíce a ta poslední v očích … Ekonomika země: Nevíme, ale kurz v létě bolivar/USD byla cca 7Bol/1USD. Teď jde stále o oficiální kurz, ale my nakupujeme 50Bol/USD, ale šlo by to i lepe s rizikem od koho a co nakupujeme. No a z toho asi pramení ta naštvanost lidí. V zemi jsou dva dny po odjezdu volby a asi jsou před státním bankrotem. Ropy mají víc než USA a Rusko dohromady, ale asi neví co  s tím. Benzín tam stojí cca 0,4-0,7Kč/Litr, ale auta tam mají hodně starý a na nový prý vysoký cla .. No to jen na okraj, abych si nějak vysvětli ty lidi, protože to není, co byste čekali v Střední nebo Jižní Americe, ale asi spíš v Severní Koree. Ale něco pozitivního, indiáni v Orinoku a na Roraimě jsou v pohodě. Focení. Tak zase nějak nejsem spokojený s výsledkem. V pralese tmavě zelená, na Roraime tmavě zelená a černá a trochu těch mraků … A nějak to neostří. Jednou za rok nosím vybrané fotky pro tisk na A4. Když pominu ten problém vybrat cca 15 fotek z 1 200, nikdy nejsem spokojený. Majitel, profesionální fotograf, tvrdí, že ty země jsou sami o sobě fotogenické, ale čím dál víc mám pocit, že mě se to nějak nedaří dát na ty fotky. Jiné jsou jen ty fotky z rána, před výstupem na Roraimu, zajímavé teplé barvy. Omluva. Tak jako vždy, omluva všem indiánům a lidičkám, které jsem přesunul, alespoň jen v rámci kontinentu. Všem, délkám, časům a výškám na našem výletě … Všem jménům měst, zvířat, kytek … 1.den Letecky do VENEZUELY. Ráno vyjíždíme z Pardubic v 02:30 s rezervou na sraz na Ruzyni 05:00. Na Go parking se na mě vrhá nějaká žena s pusou, orientuji se a je to Vlasta z jarního výletu do Kostariky. S Milanem odlétají kamsi do Afriky. Na letišti nečekaná setkání pokračují. Přichází Martin Falc, průvodce z Kostariky, který dělá i Venezuelu. Jede na nějakou akci mimo program do Kostariky. Ivanka mu klade nevinnou otázku, čeho se můžeme obávat při výstupu na Roraimu, a on zmiňuje jakousi skalní římsu … Moje fantazie začíná běžet na plno 1 2 3 . Výšky moc nemusím. Tak letíme. Odlet do Paříže v 7:10, tam dvě hoďky a do Caracasu. Po hodině letu z Paříže se mě porouchává aretace sklápění sedadla, a jsme s Ivankou přesunuti do Economy+. Parádní let se spoustou místa a servisem. V Caracasu přejdeme na vnitrostátní letiště .Dostáváme od osobního veksláka Bolivary za 50USD v kurzu 1:50 a tam se zpožděním čekáme asi cca 4 hodinky. Najdeme jediný místo, kde mají hnusný pivo, ale seznamujeme se s místním rumem, Otou a Láďou a dvěma německými turisty. 1 2 Při courání ven na cigáro, přicházíme o zapalovače a  seznamuji se s Petrem a zjišťuji, že je to je jeho první akce mimo Evropu, .. Pak vzpomíná, „nějaký člověk mi říká, to sis tedy vybral fakt  pro začátek ostřejší akci – co to je za …. „ No a na konci to asi uznává. Přelet do Puerto Ordaz asi hoďka a následný přejezd do Ciudad Bolivar, taky hoďka. Ubytování v prvním hotelu (dokupujeme na každého za 250 USD Bolivary na každého, takže s půjčkou na letišti máme Bolivary za 300 USD Bolivary na osobu, tedy za 600 USD na rodinku, tedy cca 12 000 CZK). Taneček Salzy, jde se spát. 2.den Ciudad Bolívar, staré koloniální město, kde byla sepsána první ústava. Prohlídka města – Casa de los Gobernadores na Plaza Bolivar, elegantní Casa de San Isidro, jeden ze dvou mostů 1 přes široké Orinoko, v místě zúžení zvaném Angostura. Navštěvujeme ostrůvek, kde nás ani místní průvodce nechce nechat vystoupit, je před volbami a místní nás fakt nemají moc rádi. Jdeme do muzea, kde se o nás postará mladý vysokoškolák, zná i naši zemi a lépe ví, kdy jsme se vlastně se Slovenskem rozdělili. Dál jakési místo, vězení, kde byl vězněn jakýsi Bolívarův spolubojovník. Jdeme městem na oběd, občas, ale výjimečně pokřiky Americano, a podle místních představ asi nejlepší hospoda ve městě. Jedeme do domu, kde Bolívar nějakou dobu žil a na dvakrát se vracíme na hotel. Takový ten povinný den v muzeích a u památníků jakéhokoliv města, důležitého pro místní kulturu. A ještě večer s kudlankou 1 3.den Nějaké věci, co nepotřebuje pro 3 denní pobyt v NP Canaima, necháváme v depositu a jedeme z hotelu na letiště v Ciudad Bolívar. Na letišti při odletové kontrole nám zabavují většinu alkoholu „v parku se nechlastá“. Jako satisfakce je zajímavé sledovat odbavujícího úředníka, jak otevírá podezřelé malé PET lahvičky s domácím alkoholem, a zvláště když otevře Oťasovu 70% slivovici. A třešnička na dortu, když otevře Ivanky přelitou čistou kolu do malé Petky, dokonce si nalije malého panáka a je evidentně zklamán. Fronta se protahuje a mě dává kontrola pokyn, abych prošel bez kontroly. Naše cena se prudce zvyšuje, naše zásoby hlavně Jirkův (švárův) 70% Gin je v mým batohu. Jdeme do malé Cessny, pro 5 cestujících. V letadélku překvapení, letí s námi nějaký místní, cca 150kg cestující, Ivanky klaustrofobie se zvyšuje 1. Nakonec pohodový let. Stolovky, letiště  1 a NP Canaima. 1 Bezva ubytování . Vodopády nás fascinují, děláme desítky fotek, ale mě žádná ve finále nevychází. Ivance trocu 1. Jdeme do obchůdku, kde se nám moc nevěnují, ale kupujeme dvě košile, modrá a zelená, podle pokynu, že světlé barvy odpuzují moskyty a získáváme komický převlek formeláků, zelená a modrej. Jde se na oběd, Ivanka s drinkem na pláži. Oběd.  Prší 1 2 3 . Jedeme na kánoi k sedmi vodopádům na řece Carrao. Projdeme pod vodopádem El Sapo  1 2 3 4 5 . Jdeme dál.  Seznamujeme se více s Maruškou, naším energetickým človíčkem na cestě. Cesta. Navštívíme další vodopád,1  kde se dá sejít dolů a projít se i pod ním. Večeře a jdeme na pivko do místí hospůdky na pláži. 4. den Ráno odjezd na vodopády. Řežeme náš provaz na všechno, aby si ostatní mohli zavázat pytle s vybavením, teď už si nic neusušíme, ale rádi pomáháme :-). Dál  místí dopravou, a nalodění na motorovou kánoi. Jede nás 12 lidiček proti proudu peřejnaté řeky Churún do džungle. Po cca 1km vystupujeme a loď bez nás projíždí asi nějakou mělkou částí řeky a my to procházíme stepí cca 1,5 km po pevnině. Ivance po včerejším podchodu vodopádu umřela kamerka no a není jediná, čekáme, jestli vyschne a restartuje se. Cestou potkáváme skupinku, kde si myslíme že jdou proti nám, a všímáme si slečen, co mají děsně pokousané nohy od moskytů, nebo komárů. Omyl, jdou s námi, a ty štípance mají od jinud. Znovu se naloďujeme a jede se dál. Cca 75 km proti proudu. Kolem krásných stolovek.1 2  Proud řeky se nedá do foťáku zachytit. To by se líbilo Martinovi D. Taková Salza proti proudu. Jen koukám, jak zastaví kánoi přídí proti proudu a vyjede peřej, když jediná odchylka znamená otočení celé lodi. Plavba po schodech nahoru. Máme vesty, ale udělat se tady, nemáme šanci. Není se kde zachytit. Počasí vynikající, plavba mezi vertikálními stěnami Ďáblova kaňonu. Desítky vodopádů padající dolů do nitra pralesa. Jsme u cíle. Jsme u 979 metrů vysokého vodopádu Salto Angel, nejvyšším na světě, šestnáctkrát vyšší než známá Niagara. Tak pro Martina D trochu vody 1 2 3. Oběd na břehu, a jde se.  První část tropický prales 1 2 3 4 , pak trochu stoupání, a jsme u vodopádu 1 2 3 4 5 6. Koupačka, cesta dolů, čekání na člun, hamaky, večeře 1 a jde se spát. 5.den Ráno, konečně slušná fotka stolovek s vodopádem. Plujeme zpět, vyloděni u vodopádku. Konec plavby a jdeme se podívat se shora na vodopád 1 2,  co je přímo proti našemu ubytovaní. Průvodce pro nás ještě najde žabičku šípovou „ na jed na šípy“, chudinka po získání svobody spáchala sebevraždu a skočila do vodopádu. Mapka výletu. Oběd, focení papouška. Při odletu nemáme místo pro 12 lidí (manager odletů), tak 6 letí cca podle plánu v 14:00. Nějak se loučím s Ivankou, poprvé letí jiným letadlem než já, vtípky, že jeden alespoň přežije, mě moc nebaví. My jdeme do hospůdky na pláži u vodopádu na dvě pivka a v 16:00 zavíráme letiště, v odbavovacím dvorečku jsou židle na hoře. Přilétá Cessna pro 5 lidí, vykládá náklad, chlazené ryby, … Odlétáme v lehce smrduté Cessně, rychlost max 130 km/h, asi hoďku. Na letišti vyzvedáme zabavený alkohol. Ještě vidíme dvouplošník Jimmyho Angela, se kterým přistál na vrcholu Ayuantepui. Jedeme na hotel, kde máme cca 30 min na odjezd na noční autobus. Holky z předchozího letu měli cca 3 hodky a my rychle dobalujeme věci z depozitu hotelu. Poprvé, co jsme takto na cestách, něco tady ztrácíme. Přesun taxi na autobus nádraží, na luxusní noční autobus. A jedem, ještě před půlnocí první kontrola zavazadel, jen taková formální, Ivance není moc dobře, asi jsme ztratili i kinedryl. 6.den Noční přejezd do zlatokopecké vesničky Santa Elena na brazilské hranici. Výchozí místo pro trek na stolovou horu Roraima. Ráno, cca 5:00 důkladná kontrola na hranici, batohy na stoly a vše ven. Procházím, i s potřesením ruky celníka a fotky skupinky. Dále cca hodku do Santy Eleny, vyndání zavazadel z busu, děsný taxík do hotelu a díky zpoždění čas jen cca 15 minut na přebalení na 5-dní na Roraimě. Těžký logistický problém a zjištění, co se nám podařilo ztratit. (Antimalarika - hlavně zdravotní problém, všechny antibiotika, nůž). Platíme společného nosiče  pro nás dva, limit 15kg, cena 4 200bol = 1 680 CZK. Pokud by se nám něco stalo na vrcholu, máme možnost objednat si vrtulník, cena na jednoho 3 500USD (dříve 700USD). Přesouváme se dvěma auty cca 75km do prvního tábora na Roraimu. Potřebujeme nabrat benzín, tak čekáme v relativně krátké, cca 30min dlouhé frontě na benzín. Řidič tam sám nemohl jet, musel se prokázat, že má nějaké turisty, jinak by benzín nedostal. Ceny je 0,40/CZK za litr (u nás v té době 35CZK/litr), ale benzín tu nemají – spekulanti na Venezuelsko-Brazilské hranici. Jede se, máme velké zpoždění a na track vycházíme v cca 14:00. Výchozí místo, vesnice Pratepuy(i). Odkládám batoh pro nosiče, limit 15kg a když se vracím ze záchodku, nemohu ho najít. Hledám nějakého nosiče, ale u batohu je malá slečna-nevěřím vlastním očím. Pomáhám ji ho dát na záda a doufám, že ho nese pro odpočívajícího manžela/bratra a za chvíli žasnu, dala si ho do krosny na záda, k tomu pár kilo vlastního vybavení a jde se. Před námi cesta cca 14km stepí. Požár stepi, cesta 1 2 3 4 5 nosiči jsou takové terénní vlny.  Roraima vystupuje z mlhy a mraků až do západu slunce. Jsme v prvním táboře, stany postavili již před námi, časem i toaletní stan (Kadi stan, prý máme oddělovat čůrání venku od hovínek ve stanu-no dej to když máš srajdu .. Ale chápu, když mají nést dvoudenní příděl dolů, každý deko dobrý). Večeře a jde se spát. Zvykneme si, že tady se chodí spát mezi 17:00-18:00. Jo a sem patří i ta Petrova věta. „ Je tady něco z toho voda?“ 7.den (2.den z treku na nejznámější tepuy, stolovou horu Roraima 2 810 m Roraima, takto vypadá ne webu 1 . Krásná.I my měli fakt štěsí, takto ji vidíme my a takto  na hoře, společně zhora. Pršet bude až cestou z ní. Roraima je nejvyšší ze stolových hor Guayanské vysočiny. Unikátní vegetace tvoří hranici tří států). Ráno, krásné barvy a konečně dobré fotky. Takže stanový záchod, (K tomu patří návod, vykadit, sundat pytlík, zasypat vápnem, zavázat, odložit pytlík, nasadit nový pytlík. A instrukce, potřebu je potřeba oddělit, prve někde vyčůrat a na záchodek jen s bobkem. No dej to když máš průjem). Snídaně a nosiči.  1 2 3 4 Vyrážíme  na první část, (700 výškových metrů), relativně pozvolně stepí. Brodění dvou řek 1 2 3 4 5 6 7 8 naše nosičky 1,2 jablko na svačinu jde se 1 2 3 4 a druhý postupový tábor. Oběd 1 2 3 jen lehký tuňákový salát (čerstvě nasekané zelí, kukuřice, sterilizovaný hrášek a tuňák bez oleje ve vlastní šťávě, pro odvážné s majonézou). Čeká nás dalších, hodně strmých 1 000 výškových metrů. Část lesem, zbytek jen ve skalách. Asi moc opakuji při pohledu na cestu a římsu, že to bude peklo, až už jdu asi na nervy Víťovi. Všem nám je jasné, že tohle bude těžký. Vyrážíme. Cesta, 1 2 pak stoupání pod stromy,1 2 za námi trpělivý nosič. Na zlomu stoupání „dojdeme“ asi 20 min. čekající přední skupinu u vodopádku. A vyrážíme společně. Nad námi skály,1 2 3 4 a zase dolů. To mě vždy dostane – proč?, už jsem to jednou vylez. No a před námi je v představách vymazlená římsa 1 2.3 4  Ale tohle je fakt v pohodě a důvod, se v budoucnu nikdy neptat s radši se nechat překvapit. To setkání s Martinem na Ruzyni mě stálo aspoň jednu blbou noc. Takže jdeme dál, pohoda a .. vrchol – tedy vlastně placka. Trochu mraky, černo černo, pár kytek, pár lidí, co to dokázali před námi a úleva. Jsme 1 na hoře. Láďa horolezec to hodnotí jako solidní výkon a dokonce hodnotí část výstupu jako ferraty bez jištění, to asi přehání. Pauza, nečekaně dochází Jirka, posouváme se do našeho úkrytu s kuchyňkou pod skalou. Doráží Marta a Martina.  Večeře, zima,1 pohádky o jeskyňářích na dobrou noc a jdeme spát asi před 18:00. 8.den (3.den z treku)  Na vrcholu hory „měsíční krajina“, bizarní skalní útvary vytvořené erozí a endemické rostliny a živočichové. Cestou najdeme miniaturní černou žabičku. Přicházíme k skalnímu oknu La Ventana. Jsme na okraji téměř tisíc metrů hluboké propasti 1 2 3 4 5 . Snídaně 1 a jde se dál. Erozí vytvořené přírodní jacuzzi La Piscina s možností koupání. Dokonce dostaneme nějaké BIO mýdlo. Dále jdeme v mracích 1 2 k jeskyni 1 2 3. Cestou krystaly. Výstup na nejvyšší bod Roraimy El Carro 1 2.    9. den (4.den z treku) Sestup. Po snídani vyrážíme dolů, cestou se moc nic neděje 1 2   a máme za sebou první část, tedy 1 000 m výškových 1. Je cca 10:00 ráno a před námi jen 700 výškových metrů a přesun do původně prvního tábořiště. Dostáváme skvělou myšlenku 1 2 3, dojít ještě dnes až do výchozího místa, která má spoustu dobrých argumentu, a taky pár zjištných. Ty dobré jsou: co budeme dělat od 14:00 na tábořišti? A co další den, to má být odvoz v 10:00 do Santa Eleny, 75km, ale je pravděpodobné, že přijede až v 12:00. A my se chceme dát dokupy, vyprat a jet na večeři do Brazílie. To nestíháme, aspoň ne v pohodě. Takhle bychom se mohli přesunou to Santa Eleny ještě dnes večer. No a ty zjištné: došli cigára a rum! Ale bude záležet na Martě, zda to bude moct dojít. Jde 1 se ta plánovaná část 700 výškových, oběd u řeky a v prvním tábořišti jsme skutečně v 14:00. Jen jím procházíme, na obědě jsme se domluvili, že to dorazíme do konce. A konečně začíná pršet, před námi je 14 neplánovaných kilometrů. Rozpadáme se na skupinky, na Roraimě zapnuli vodopády z vrcholu, brodíme říčku a skoro po tmě dorážíme do výchozí vesnice. Foto s nosičkou, zjišťujeme, že se nikam nejede, někde prý zavraždili indiána a komunity zablokovali silnici do Santa Eleny. Tak nám staví stany v přístřešku, vaří večeři, ve vesnici jsou nalezeny dvě lahve vína a Laďa s Otou se ve prospěch všech vzdávají malé petky slivovice 1. 10.den Silnice je stále zablokovaná, nikoho nezavraždili, ale někdo přejel indiána. Policie to asi nevyšetřovala, tak se indiáni vzbouřili. Vstáváme, 1 2 3 4 pereme, sušíme, čistíme zablácené botky, svítí sluníčko a vládne pohoda. I nějaké to pivko nakonec mají v místním krámku. Loučíme se s Ivanky botkami, ty se ještě párkrát na Roraimu dostanou. Dostává ji tatínek naší nosičky. V 10:00 se začínají trousit skupinky, co vyrazili z předchozího tábořiště a vůbec netuší, že odtud nic nejede. Ale teď se ukazuje prozíravost našeho rozhodnutí. Cca 10:00 přijíždí indiánský náklaďáček a my znalý situace s dopravou nasedáme na korbu. Cestou se stavujeme ve vesnici St. Francisko, kde majitelka asi šéfka komunity nechce, aby nás auto dovezlo do St Eleny, prý málo benzínu. Batohy necháváme na autě a jdeme na couračku po vesnici a sledovat přípravy na fotbalový zápas dívek. Šťastnější si kupují pálivou omáčku s termity.   se dál, u st. Eleny v cca 12:00 akorát otvírají zátarasy a míjíme se s auty, co jedou pro uvázlé turisty a nám předávají pivko. Jsme doma, oni se sem dostanou tak za 3-4hodiny. Vítá nás majitel hotelu a cestovky, Němec, co tam žije snad již 20 let.   Pauza, praní a nákupy a jedem 3-mi taxíky do Brazilie na večeři. Taxi si myslí, že jedeme asi 200km do vnitrozemí Brazilie a ne 5km. Tak nás vyloží a sháníme další odvoz.  Hranice s Brazilí, večeře a drink Caipirinha. V hotelu máme otevřenou lednici s pivkem, tak si ještě chvilku povídáme. 1 11.den Celodenní přejezd do Tecupity   , brány do delty Orinoka . Snídaně. Cestou zastávka u kaskády Quebrada de Jaspe s podložím, které tvoří růžový polodrahokam jaspis. Vodopád, pumpa v nějaké vesnici kde nás zase nechtějí nechat vystoupit, prý tady podřezávají lidi nějací těžaři 1 2. Nevydařený oběd, napůl syrový a napůl vnitřnosti. Cestou nějaký most od Eifela a taky tropický dešt. Trajekt 1 2 3 4 a dost děsný ubytování. 12.den Třídenní výlet motorovou kánoí do delty Orinoka . Druhá největší jihoamerická řeka. Začínáme snídaní v městečku a pak čekáme u cestovní kanceláře s šílenou Vidou cca hodinku na autobus - pro změnu neměl benzín. Cestou kupujeme dárky pro děti a naloďujeme se na cca 5-ti hodinovou plavbu na motorovou kánoi. Cestou občas nějaké zvířátko 1 2 3 4:-) , oběd, rum, déšť, tma a vylodění. Vyloďujem se v tábořišti na kůlech, průvodci věší hamaky, chvilku pokecáme a jde se spát. 13.den Průzkum světového dědictví orinocké džungle, flory, fauny, palem moriche, opic, kajmanů. Indiáni Warao - mistři v ovládání curiaros (dlabaných kánoí). Výprava do džungle a zasvěcení do základních pravidel pro přežití – slova programu. Vstáváme, snídáme a přejeme Petrovi k narozeninám 1 2 3 . Místní záchodek, máme luxusní lodžii 1 2 . No tady nám rum jako na Roraimě určitě nedojde. Výprava v dlabance na hoďku do bočních kanálů. Návštěva vesničanů 1 2 Ivanka a miminko, Víteka miminko, déšť, výprava do džungle 1 2 3 4. Koupačka 1 2, sud ovocné bowle , Mirek a Vítek solo projížďka v dlabance, topení Vítka . Oběd. Výlet do vesnice na kůlech 1 2 3 4 5. Rozloučení se Vítkovou matrací,1 2 místní škola, …. Návrat a večer ještě pokračování oslavy Petrových narozenin, dort od domorodců, 1. Noční projížďka za kajmany a za jinými nočními potvorami.  14.den Mytí vlasů dětí 1 2 3.4. Loučíme se 1 2. Jede zpět přes nějaké Vidino opuštěné tábořiště 1 2. Pěkně ji to hnije, prý stavěli střechu v nějakém nepříznivém čase, protože spěchali a to se tady nedělá. Tady se věří, že každá věc potřebuje svůj čas .. Zase rum. Návštěva vesnice s betonovým molem, dívka, život na skládce a návštěva šamana. No pokud Ota ještě neměl nějaký druh plísně nebo infekce, tady si jich mohl pořídit dost. Děti.1 2 3 Oběd cestou, návrat do Tecupity, lepší hotel, Ivanka, ostatní jdou na večeři, nám nejde zamknout pokoj, tak zůstáváme, ale nakonec vyrážíme je zkusit najít. Procházka v noci cca 30 minut, to nebyl nejlepší nápad, ale vracíme se na hotel OK. 15.den Ráno z hotelu přejezd do Puerto Ordaz . Letecky na Isla Margaritu v Karibiku do Porlamaru. Hezký hotel, pláž, drinky, večer zima 16.den Mrzneme v Karibiku. Jede se šnorchlovat a Vítek potápět. Začíná pršet. Vyplouváme na rychlolodi se třemi motory a když přeskočíme pár cca 2m vysokých vln, již neřešíme, zda dojedeme suchý, ale spíš zda dojedeme. Cca 45 minut na lodi a zmrzlý vystupuje na ostrůvku, kde mají jakousi základu, zděný domek, terasa, gril, .. Vůbec se nám nechce šnorchlovat, i když ve vodě je nejtepleji. Vaříme si grog (včera chlazenou Margaritu, piňu .. ) a asi po hodince vyrážíme cca 5min plavby na šnorchlovací místo a Vítek na ponor. Ve vodě je fajn, trochu vlny a průběžně prší. Návrat na základnu, grilovaná ryba, návrat v cca 15:00 na Islu, hotel 18.den Až na Ivču a Marušku jedem na celodenní výlet kolem ostrova. Dle navigace kolečko 200km . Cestou pevnost, kostel, V+P konečně kupují hamaky, laguna 1 , oběd, děti 1, pláž, cestou zpět městečko, kde si konečně V+P kupují kufry, západ slunce, hotel. Ivanka zatím na pláži s Maruškou. Ještě na rozlučkovou večeři a spát. 19.den Ráno v 7:00 sraz a to ještě nevíme, že i poslední den nás čeká zajímavý zážitek. Přelet cca 10:00 z Porlamaru do hlavního města. Přesuneme se z vnitrostátního letiště cca 500m do mezinárodního, V 11:00 si stoupáme mezi prvními do začínající fronty na odbavení. Odlet je v 19:25, času dost. Návrh na návštěvu nějaké městské pláže odmítáme. Odbavení začíná v cca 14:00, fronta za námi je nekonečná. Po odbavení jdeme ne emigrační, spousta úředníků, vojáků a několik nekonečných front. Stoupneme si do jedné, ale za chvíli zkoušíme odbavení pro diplomaty a nemocné, ale jsme vykázáni. Prochází Ota a Petr, mají recepty na ty svoje nohy a lékárna je za přepážkou. Takže znovu na konec fronty. Ale tady borci Venezualané na stání ve frontách to nezvládají a očividně má fronta dva konce. To nedá Vítkovi a zkouší se zařadit spravedlivě tam, kde bychom měli být. Je na nás povolána armáda a začíná nám vybírat pasy, to vypadá blbě. Situace se uklidňuje, pasy jsou nám vráceny a my potřetí nastupujeme na konec fronty. Kdy jsme se dostali za přepážky netuším, ale máme asi 2 hodiny do boardingu. Poslední utrácení, odlet směr Paříž, kde máme asi 4 hodinky. Ruzyně, GO-parking a spolu s Víťou, Petrem a Maruškou vyrážíme do Týnce nad Labem, kde Maruška bydlí. Dále vezeme kluky na nádraží do Pardubic a konec, asi v 18:00 jsme doma. Další dny Sporadické zprávy. Laďa ma taky tu potvoru pod kůží. Martina, díky za zprávičky a společné fotky. Píše Marta že jsou bez potvůrek pod kůží ale chřipka. Petr zabil larvičky svíčkovou a podle Víti je hvězdou nějaké místí nemocnice. Možná bude i v učebicích lékařství .. 13.12. Nás krátce navštíví Vítek s Markétou, lahvinka vína a snad se nám povede nějaký výlet do Bulharska kde dva roky studoval (no dost povychybuji o poměru studia a jiných aktivit, taky jsem studoval ... ) Tracky Jiný pohled a zdokumentování cesty. Cesta není zaznamenaná celá, jen vybrané úseky – výlety. Fotky neaspirují na nějaké top, jsou foceny jen pro dokumentaci cesty. Bohužel je nějaký problém s rychlostí na serveru a-trip.com , a tak jsem musel cesty rozdělit. Součástí jsou výškové a rychlostní profily. V textu odkazy  Zde souhrn. (GPS) Venezuela 2013 NP Canaima-vodopády (GPS) Venezuela 2013 z NP Canaima k vodopádu Santo Angel (GPS) Venezuela 2013 stepí na Roraimu (GPS) Venezuela 2013 1/2 výstupu na Roraimu (GPS) Venezuela 2013 den na Roaime (GPS) Venezuela 2013  z Santa Eleny na veceri do Brazilie (GPS) Venezuela 2013 cast presunu do Tecupity (GPS) Venezuela 2013 z Tecupity do delty Orinoka (GPS) Venezuela 2013 z delty Orinoka do Tecupity (GPS) Venezuela 2013 z Tecupity do Puerto Ordaz (GPS) Venezuela 2013 Isla Margarita Videa Jen krátké připomínky, všude v textu označeno takto a zde souhrn. 01-Venezuela Caracas letiště 02-Venezuela Ciudad Bolívar 03-Venezuela NP Canaima vylet pod vodopád 04-Venezuela NP Canaima 05-Venezuela vodopád Salto Angel 06-Venezuela NP Canaima vodopády navrat z  Angel 07-Venezuela Roraima 1 den stepi 08-Venezuela Roraima 2 den výstup 09-Venezuela Roraima den na vrcholu 10-Venezuela Roraima sestup 11-Venezuela Roraima odjezd do Santa Eleny 12-Venezuela z Santa Eleny na vecu do Bralizie 13-Venezuela do Tecupity, brány do delty Orinoka 14-Venezuela z Tecupity do delty Orinoka 15-Venezuela den v delte Orinoka 16-Venezuela den v delte Orinoka návstěva vesnice 17-Venezuela den v delte Orinoka topení Vítka 18-Venezuela odjezd z delty Orinoka 19-Venezuela Isla Margarita   zpět